Tělocvikáři: Děti se neumí hýbat a jsou líné
Děti jsou čím dál tím línější a nešikovnější, tvrdí tělocvikáři. Také výroční zpráva České školní inspekce referuje o tom, že tělesná zdatnost žáků v základních školách se dlouhodobě snižuje. V naší společnosti je totiž velký tlak hlavně na mentální složku vzdělávání. Přitom rodiče si kolikrát neuvědomují, jak je tělocvik pro jejich děti důležitý.
Kotoul letmo, hrazda po čelo-náskok do vzporu, zákmihem seskok, výmyk, podmet: to je jen výčet ze školního vzdělávacího programu tělesné výchovy základní školy. A to pouze z gymnastiky. Spoustu z toho děti neumí.
Rektor vysoké školy tělesné výchovy a sportu Václav Hošek hovoří o somatomentální nerovnováze. „To vede k tomu, čemu se říká pohybové manko a dokonce je to tak vážné, že populace slábne nedostatkem pohybu a vede to k určitým biodegeneračním změnám,“ uvedl.
Tělocvikáři si stěžují, že děti se neumí hýbat a jsou líné. Podrobnosti v reportáži Kláry Bíle v Dopoledním Radiožurnálu.
S tím se ztotožňuje i Ladislav Petera z Asociace školních sportovních klubů, která sdružuje stovky českých tělocvikářů. „Tělocvikáři pláčou nad tím, že je velice těžké z dětí udělat zdatného jedince. Spousta dětí už má vady držení těla a nemůže dělat všechny tělesné aktivity, které bychom potřebovali. Posouvá se to hodně ke zdravotní tělesné výchově,“ přiblížil.
Zejména rozhodující je podle něj první stupeň, kde tělocvikáři jako takoví nejsou. „Tam jsou většinou učitelky na prvním stupni. Kdyby se to podařilo vyřešit, asi by byl problém jednodušší,“ dodal.
Podobně vypadala i hodina tělocviku například na jedné z pražských škol. Z 15 chlapců necvičilo sedm. Prostě se jim nechtělo. Děti se z hodin tělocviku budou omlouvat vždycky. Podle odborníků ale záleží hlavně na rodičích, zda své děti k nějakému pohybu vedou.
Tělocvik se na školách učí už 91 let
První myšlenky o prospěšnosti tělesné výchovy se objevují v 17. století. Už učitel národů Jan Amos Komenský přišel s myšlenkou, že má tělesná výchova a sport nesporný vliv na mravní a duševní stránku člověka.
Ve Velké didaktice napsal: „Jsme povinni chránit tělo před nemocemi a úrazy. Tělo je učiněno nejen příbytkem, nýbrž i nástrojem rozumné duše, bez něhož nemůže nic slyšet, nic vidět, nic mluvit, nic konat, ba ani nic myslit.“
Ve Stručném slovníku pedagogickém z roku 1891 se zase píše: "Zdravému vlivu tělocviku zvláště v třídách vyšších velice jest na závadu těsnost šatu, v němž dívky školu navštěvují a též cvičí. Záslužné jest, kdož slovem a skutkem působí k tomu, aby škola navštěvovala se v šatě ústrojí dýchacímu, oběhu krve nepřekážejícímu."
Reportáž Kláry Bílé v Dopoledním Radiožurnálu o historii tělocviku na školách.
A právě úbor na tělocvik byl pro děti od zavedení povinné tělesné výchovy v roce 1919 problematický. Na rozvoj tělesné výchovy měl největší vliv Sokol a jeho zakladatel Miroslav Tyrš. Ten je rovněž autorem první a dlouho nejužívanější učebnice Základové tělocviku.
Vymyslel tam české názvy pro tělocvik, pro jednotlivé polohy cvičení a dodneška se to používá, byť v podobě daleko modernější. Proto i po vzniku Československa převzalo školství jeho osnovy i do osnov školních,“ přiblížil náčelník České obce sokolské Miroslav Vrána.
Největší akcí se staly středoškolské hry organizované právě při sokolských sletech. Být členem Sokola, znamenalo velkou společenskou prestiž. Sokolníkem byl například i první československý prezident Tomáš G. Masaryk.
Stále více děti se vyhýbá pohybu
Atraktivita podobných spolků ale vymizela, říká rektor vysoké školy tělesné výchovy a sportu Václav Hošek: „Populace byla daleko více odkázána ve volnočasových aktivitách na cvičení. Existovalo například sokolské hnutí. Ty spolky existují dodnes, ale je to stále méně atraktivnější.“
Stále menší vzorek dětské populace se podle něj angažuje v činnostech, které mají nějaký kondiční význam.“Daleko populárnější jsou podle něj věci, které souvisí s virtuální realitou,“ dodal.
Dnes je tělesná výchova povinná 2x týdně. Ředitel školy ji může rozšířit až o další dvě hodiny. Tomu tak ale není a podle tělocvikářů by to ani nepomohlo. Dnešní děti jsou oproti minulosti stále línější. A podle odborníků za to mohou hlavně rodiče.
„Je potřeba o správné životní návyky a stereotypy pečovat u dětí zhruba od tří let. Je potřeba kultivovat dohromady tělo i ducha a musí docházet k harmonickému rozvoji toho jedince a u dětí je zvlášť důležité, aby si zvykly na pohyb a fyzickou námahu jako nedílnou součást svého života,“ říká starosta České obce sokolské Jaroslav Bernard.
