Od jazyka k logice
Logika je často chápána – a také se tak občas tváří - jako poněkud tajuplná formální věda existující jaksi sama o sobě, která se vznáší nad pomezím jazyka a matematiky. Svým abstrahujícím pojetím jakoby měla blíže k matematice a lidská řeč byla jen jakýmsi ne zcela nezbytným doplňkem, který můžeme k logice blahosklonně připojit.
Kniha Od jazyka k logice od Vladimíra Svobody a Jaroslava Peregrina (z produkce nakladatelství Academia) nejen že takovéto pojetí vyvrací, ale zcela programově pátrá právě po vztahu lidské řeči a logiky a tím popisuje cestu, jak z na první pohled běžné stavby vět vznikají ony matematické formule, operátory, znamínka… Tedy všechno to, co logiku zahaluje oproti tzv. selskému rozumu závojem nesrozumitelného tajemna.
Podle autorů je nezbytné mít při studiu logiky (a při jejím používáním, což jsou dvě rozdílné věci) na paměti tu skutečnost, že logika s jazykem primárně souvisí. Je jako strom, vyrůstající z kořenů řeči a mířící k výšinám obecných matematizovatelných formulí o lidském myšlení. A když po tomto stromu logiky vylezeme nahoru a dosáhneme až k jeho plodům poznání, tedy k nejrůznějším popisům struktury logických systémů, k ideálním existencím výroků a paradoxů, můžeme se naplněni těmito vědomostmi zase takříkajíc vrátit ke kořenům, tj. získaný nadhled aplikovat do běžné, avšak už správněji - a pokud možno zcela správně - užívané lidské řeči.
Prvořadým záměrem tohoto díla ovšem ani tak není popsat „jak“, ale spíš „proč“. Filosofický přístup k věci se tu nezapře – Od jazyka k logice se od podobných prací liší hlavně svým důrazem na vysvětlení smyslu a výchozích předpokladů těch kterých logických systémů. Jistou ambicí autorů byla i snaha o obohacení již zavedené terminologie, která podle nich vyplývala nejen z občasného nedostatku potřebných pojmů v češtině, nýbrž i z onoho filosofického nahlížení logiky.
Bylo by ale nesprávné obsah knihy redukovat na jakousi filosofii logiky. Dočtete se tu totiž o všem, co logika od dob Aristotela až po Tarského světu nabídla, ať už se jedná o základní pojetí této vědy, anebo o vývoj jednotlivých teorií. Prostor tu dostala klasická logika, ale samozřejmě i další logiky, třeba s tak poetickými názvy jako modální, epistemická, deontická… Na své si tedy přijdou humanitně i přírodovědně založení čtenáři. Vedle logických systémů je věnována pozornost i sémantice, syntaxi a jejich významu pro logiku – navíc samotný pojem „význam“ hraje v této části velmi důležitou, či spíše hlavní roli; osvědčuje se tu cit autorů pro jazyk, který se nezapře ani na jiných místech knihy. A co by to bylo za dílo o logice, kdyby v něm chybělo vděčné téma paradoxů.
Dozvíte se, co to vlastně paradoxy jsou, jak to že vůbec existují a jaké je jejich rozlišení podle typů i způsobů možných řešení. Vedle jiných je tu samozřejmě rozebrán nejstarší známý, a asi i nejslavnější paradox lháře, se kterým se logika potýkala více než dvě a půl tisíciletí.
Kniha Od jazyka k logice jistě není určena pro každého a od čtenáře vyžaduje stoprocentní pozornost, ale její autoři se ji snažili napsat tak, aby pro její přečtení byla znalost logiky sice výhodou, avšak nikoliv podmínkou. Nutno dodat, že se jim to podařilo. Po jejím přečtení tedy zřejmě nebudete nesouhlasit s její úvodní větou: „Jestliže je věta, kterou začíná tato kniha, pravdivá, pak je tato kniha nejlepší knihou o logice, jaká kdy byla napsána.“
Vysíláno v Planetáriu č. 17/2010, 24. - 30. dubna.
