Naše krajina
Současná výstava Krajina/ obraz/ fotografie v pražské Galerii Rudolfinum představuje pohled českých umělců 19. století na českou krajinu. V komorních prostorách tzv. Malé galerie našly ideální umístění malby a fotografie, jež dokládají koexistenci a vzájemné vlivy zobrazení krajiny v těchto dvou médiích.
Krajina jako estetický objekt
V 80. letech 18. století začala být krajina vnímána jako estetický objekt. Vymanila se z pojetí věčné idyly, ráje reprezentovaného omezenými motivy. K objevu „reálné“ krajiny přispělo hnutí romantismu, rozvoj turismu i činnost přírodovědných spolků. Krajinomalba se jako žánr prosadila ve 20. letech 19. století. Hned po nástupu fotografie ve 40. letech se stal obraz krajiny ústředním tématem této nové techniky. Proto si výstava klade za cíl sledování vývoje těchto dvou „fenoménů vizuální kultury“. Expozice je rozdělena do tří sálů. Vystavená díla reprezentují tři odlišné námětové i formální přístupy.
Přívětivá krajina
Jako první se na scéně objevil popisný objektivní způsob znázornění, který se posléze dostal na stránky periodik a v jisté formě se uchoval dodnes. Ve své době obrazy a fotografie zachytily kultivovanou krajinu se zemědělskými prvky a industrializaci krajiny (rozvoj průmyslu a stavebnictví). V této poklidné „přívětivé“ krajině se často objevoval člověk obdařený jejími plody. Nejednalo se však o zachycení zemědělské práce. Vlastníci půdy si často nechávali zhotovit takovéto dokumenty svého panství, kde v rohu poklusávají na koni či jedou kočárem.
Z Alp na Šumavu
Pražskou krajinářskou školu vedl od roku 1834 Max Haushofer, jenž k nám přinesl aktuální trendy v oboru. Alpské dramatické přírodní scenérie byly pro oko diváka nesmírně atraktivní. Vzdálenost tohoto pohoří i národní cítění brzy vedly umělce ke snaze o vytvoření „české krajiny“. Na plátno i papír se dostaly romantické výjevy Řípu, Bezdězu či Blaníku, šumavské a později krkonošské lesy, paseky, skály a potůčky. Lidská postava zmizela. Mnoho malířů začalo zároveň fotografovat.
Emancipace fotografie
Roku 1850 vystavil Gustave Le Gray v Pařížském salónu fotografii prezentovanou původně jako litografii. Odhalení skutečného výtvarného média vyvolalo diskuzi o pozici fotografie jako autentického uměleckého díla. V této době fotografie značně ovlivnila krajinomalbu, neboť přinesla koncept intimní anonymní krajiny. Nebylo podstatné, kde byla fotografie či malba pořízena, ale vztah autora k zobrazené krajině. S fotografií se začalo hojně experimentovat v oblasti kolorování, což přineslo zcela novou dimenzi výtvarného výrazu.
Výstava Krajina/ obraz/ fotografie nabízí nevšední pohled na vývoj zobrazení české krajiny českými umělci v 19. století. Návštěvníci se setkají s díly slavných autorů (Františka Drtikola, Jakuba Schikanedra nebo Antonína Slavíčka) a seznámí se se zapomenutými umělci jako byl Jindřich Eckert, nejhojněji zastoupený fotograf na výstavě.
Krajina/ obraz/ fotografie
22. dubna – 4. července 2010
Galerie Rudolfinum (Malá galerie)
úterý – středa, pátek – neděle od 10 do 18 hodin, čtvrtek od 10 do 20 hodin
komentovaná prohlídka s kurátorkou Lucií Vlčkovou: 25. 5. a 29. 6. od 17 hodin
