Jeskyně Ústeckého kraje

30. duben 2010

Nedávno vydaná publikace Jeskyně Ústeckého kraje popisuje nekrasové podzemní objekty ve třetihorních vulkanitech. Jejími autory jsou dva odborníci z Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – Michal Holec a Richard Pokorný. Zatímco Michal Holec se věnuje převážně ekologii živočichů, Richard Pokorný je geolog a speleolog.

Právě s Richardem Pokorným z ústecké univerzity jsme si o knize povídali.
Co všechno čtenářům nabízí? Je to jen „obyčejný“ přehled jeskyní a nebo se v ní najde i něco navíc?

Richard Pokorný: „Určitě to je víc než přehled, protože pokud se do té knížky podíváte, tak je dělená do dvou takových větších částí. Přičemž ta první je víceméně obecná. Jinými slovy, tam se hovoří o jeskyních, o jejich rozdělení, případně o jejich vzniku nebo dalších specifikách. Máme tam třeba kapitolku o jeskyních ledových nebo paledových, to znamená jeskyních, kde se drží kompletně celý rok led. To tady v Ústeckém kraji nemáme, ale jen kousek za hranicí kraje je ledová jeskyně Naděje v Lužických horách. Potom se tam hovoří třeba o ventarolách, což jsou výdechy teplého vzduchu v zimě, což se dá pozorovat na Borči nedaleko Lovosic. No, a potom je tam taky kapitolka o původu a historii jeskyní, to znamená jak jsou jeskyně staré, což je taková víceméně nevyřešená záležitost. Ono se to stáří dá velmi špatně odhadnout, protože k tomu není moc klíčů, indicií. Máme tam kapitolku o Radobýlu, kopci nedaleko Litoměřic, kde se nám podařilo nad jeskyní ze spraší, čtvrtohorních navátých hlín, získat nějaké fosilie - kostičky čtvrtohorních obratlovců. Ty nám možná napoví, jak se to všechno vytvářelo, jak je to staré. Možná čtvrtohory, možná milion, možná půl milionu let. Stáří je problematické... Druhá část té knížky je skutečně popisná. Hovoří se tam o všech lokalitách jeskyní, které v Ústeckém kraji máme. Tato knížka je ale vztažená pouze na jeskyně v neovulkanitech, neboli horninách vyvřelých, vzniklých ve třetihorách, protože pak je tady ještě široká skupina pískovců, pískovcová města kolem Děčína, Labské pískovce, Tiské stěny a podobně, kde je také spousta jeskyní, ale to je skutečně velmi široká kategorie. To by se nám tam opravdu nevešlo. Takže jsme dělali pouze jeskyně v těchto neovulkanických horninách. Těch jeskyní máme zhruba 17, ale je tam popsána i řada dalších menších objektů.“

Zajímavý problém představuje definice jeskyně. Je to dutina, chodba nebo alespoň pořádná díra ve skále... Jak ale má být ta dutina velká, aby to už byla jeskyně? O tom nepanuje mezi odborníky shoda. Jak se s touto skutečností vypořádali autoři naší „jeskynní“ publikace?

Richard Pokorný: „Pokud budete mluvit se speleology, každý z nich vám řekne trošku jinou definici jeskyně. Knížky se zpravidla omezují na definici, že jeskyně je přírodní dutina, která vznikla bez zásahu člověka; je ale problém v definici délky jeskyně. Taková mezi jeskyňáři obecně tradovaná definice je ‚přirozená díra do země, kam se vejde člověk‘. Ale neříká se, jestli se tam má dostat rameny, případně tak, aby na něj nepršelo; to by znamenalo zhruba 2 metry délky. To už se nikde neříká. Jedině ve slovenském zákoně o ochraně přírody je definice; tuším, že 5 metrů. Což jsme vzali i my za bernou minci. Tudíž pro nás je jeskyně objekt vytvořený přírodními procesy, který má délku minimálně 5 metrů a vstup průchodný pro člověka. To je asi tak nějak definice v našem slova smyslu. Pro ty ‚díry‘ jsme definovali pojem jeskyňka. To je objekt delší než, řekněme, nějaké 2 metry - tudíž jsme dodrželi takovou tu jeskyňářskou definici, aby se tam vešel člověk. To znamená, že dutina dlouhá 2 až 5 metrů je jeskyňka, nad 5 metrů je jeskyně a co je kratší než 2 metry, to má ustálený název jeskynní výklenek.“

S geologem a speleologem Richardem Pokorným si povídáme o knize Jeskyně Ústeckého kraje, jejímž je spoluautorem. Jakým způsobem a jak dlouho vznikala? A jsou v ní popsány i nějaké nově objevené podzemní prostory?

Richard Pokorný: „Tady na Fakultě životního prostředí jsme od roku 2007 do roku 2009 řešili poměrně rozsáhlý projekt pro ministerstvo životního prostředí, který se zabýval arachnocenózami těchto jeskyní. ‚Arachno‘ jsou pavouci; to znamená, že zkoumal, jací pavouci žijí v jeskyních na Ústecku. Jedním z hlavních výstupů měla být právě monografie, neboli česky řečeno knížka. První dva roky jsme se pohybovali po terénu, jeskyně jsme mapovali, hledali, probírali jsme se literaturou a třetí rok práce byl v podstatě psaní. Sepisování toho, co jsme objevili. Vycházeli jsme přitom z literární rešerše, neboli z toho, co už bylo napsáno. Tady byly takové dvě vlny průzkumů. První byla v devatenáctém až počátkem dvacátého století. Je poměrně hodně starých článků psaných německy, zpravidla ještě švabachem. A tam jsou popisy členů takzvaných exkurzních klubů. To byly organizace, které se snažily lidi dostat ven do přírody a přiváděly exkurze do velmi zajímavých míst. Mimo jiné i do jeskyní. Tudíž máme z té doby záznamy o několika poměrně atraktivních jeskyních. Potom je velmi dlouho ticho, klid, prázdno a teprve od nějakých osmdesátých let minulého století se rozvíjí jeskyňářství na Děčínsku. A pak se objevují popisy nové. Nicméně samozřejmě nikdy není objeveno všechno. Takže se dá říct, že v naší knížce máme, tuším, asi dvě nebo tři úplně nové jeskyně. V ústeckém měřítku to bývá objekt o hloubce pět, deset nebo patnáct metrů. Není to samozřejmě žádná jeskyně srovnatelná s Moravským nebo Českým krasem, kde by to byly linie dlouhé několik set metrů či kilometrů. U nás máme skutečně radost z každé desetimetrové díry. Ale každopádně je to jeskyně.“

...tedy přírodní dutina. V knize pánů Holce a Pokorného je ovšem i několik dutin, na první pohled vyhloubených člověkem. Podle jejich vlastní definice by to ale jeskyně v pravém slova smyslu být neměly. Proč o nich tedy píší? Ony to totiž jeskyně nejsou, ale zároveň i jsou.

Jeskyní ve třetihorních vulkanitech je v Ústeckém kraji 17; jeskyněk a jeskynních výklenků uvádějí Michal Holec a Richard Pokorný přibližně dvě desítky. Už jsme říkali, že se jen těžko odhaduje, kdy tyto dutiny vznikly. A co způsob jejich vzniku? Co je známo o něm?

Už víme, že v Ústeckém kraji se nenacházejí žádné opravdu ohromující podzemní prostory. Alespoň některé ze zdejších jeskyní si ale přece jen zvýšenou pozornost a zájem zaslouží.

O publikaci Jeskyně Ústeckého kraje jsme si povídali s jedním z jejich autorů, geologem a speleologem Richardem Pokorným z Katedry přírodních věd Fakulty životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Knížka je určena nejširší veřejnosti. Lidem, kteří chodí do přírody a rádi se o ní i něco zajímavého dozvědí. Má to ovšem háček. Protože se jedná o publikaci, která je výstupem z grantu, není ke koupi v běžných knihkupectvích. Buď si ji tedy můžete půjčit v knihovně anebo si o ní musíte napsat autorům na adresu richard.pokorny@ujep.cz. Rádi se vám do ní i podepíší.

Vysíláno v Planetáriu č. 17/2010, 24. - 30. dubna.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (12:46).

autoři: frv , Richard Pokorný
Spustit audio