S odchodem Motejla končí jedna etapa ochránce veřejných práv
Smrtí ombudsmana Otakara Motejla přišla česká justice o jednu z nejvýraznějších osobností. Chválí ho drtivá většina právních i politických špiček. Zemřel včera, v 77 letech. Ve funkci byl od prosince 2000, předtím působil jako ministr spravedlnosti a předseda Nejvyššího soudu. Z let před listopadem 1989 je znám jako advokát disidentů.
Úkolem ombudsmana je mimo jiné chránit veřejnost před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, provádí preventivní návštěvy míst, kde může být omezována svoboda lidí, a přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a k ochraně před diskriminací. Na Úřad veřejného ochránce práv se ročně obrací s žádostí o pomoc zhruba sedm tisíc lidí. Nejčastější stížnosti se týkají právě sporů s úřady nebo s výkonem státní moci. Například se stavebním řízením, se spory se sousedy. Velkou oblast tvoří sociální věci, daně, životní prostředí, podněty přichází i z věznic.
Odvážný advokát disidentů
Před listopadem 1989 Otakar Motejl hájil řadu disidentů, stoupenců neoficiální kultury a aktivistů nezávislých hnutí. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat Jiřího Rumla, Pavla Tigrida, Alexandra Vondru, Ivana Jirouše, členy skupiny Plastic People of the Universe. Podle Šabatové tuto práci nemohl dělat člověk, který neměl osobní odvahu.
Disidenty začal obhajoval v politických trestních procesech poté, co v roce 1969 odešel z funkce soudce Nejvyššího soudu. Byl jedním z možná tří advokátů, kteří byli ochotní bez řečí vzít kauzu, která byla riziková. Někteří advokáti dokonce kvůli takovým obhajobám ztratili práci. „Ota byl známý tím, že se nebál, byl to odvážný člověk,“ říká Jan Ruml, bývalý ministr vnitra a rodinný přítel Otakara Motejla.
Před 22 lety se seznámila s Otakarem Motejlem i advokátka Hana Marvanová, kterou obhajoval v případu, ve kterém byla obviňovaná z pobuřování a výtržnictví na jedné z demonstrací na Václavském náměstí. „Nikdy nezapomenu na situace, když jsme chodili na Bartolomějskou a když mě navštívil ve vězení. Stal se součástí mého života. On i v těchto dobách byl schopen člověku dodat humor a nadhled, který v takových situacích chybí,“ vzpomíná Marvanová.
Polistopadové představitele Miloše Zemana nebo Václava Klause si dokázal získat svojí silnou kontroverzní osobnosti - kombinací moudrosti a schopností komunikovat s lidmi a velké odbornosti. „Byl to šťastný mix vlastností, který ho k tomuto předurčil,“ říká Anna Šabatová a Jan Ruml dodává: „Byl to člověk přátelský, velmi společenský, erudovaný, uměl si získal důvěru lidí. Byl považován za jednoho z pokračovatelů demokratické právní školy.“
V poslední době upozornil na případ nucené sterilizace romských žen, který měl obecný dopad a byl vysoce ceněn jak v České republice, tak i v zahraničí. Pozornost věnoval zákonům, které mají souvislost se zadlužováním lidí a exekucí, volal po novele zákona o památkové péči, žádal o větší kontrolu v oblasti s nakládáním s odpady a řadou dalších.
U lidí má Úřad veřejného ochránce práv obrovskou vážnost, ne u politiků. Motejla netěšila nepozornost politiků k projednávání zpráv na tisíce podnětů od lidí, kteří se na jeho úřad obracejí s prosbami.
S odchodem Otakara Motejla končí jedna etapa ochránce veřejných práv. „Může tam být dobrý právník, velmi schopný úředník, ale už nikdo nebude jako Motejl. Člověk s takovýmhle obrovským morálním kreditem se bude těžko nahrazovat v současné době a nikoho takovýho neznám,“ uzavírá Jan Ruml.
