Obojživelný Křivoklát (VIDEO)
Víte, kolik času potřebuje ropucha obecná k překonání 7 m široké silnice? Kolik skokan hnědý nebo jak dlouho by podobnou vzdálenost zdolával čolek obecný? Právě takové informace jste se mohli dozvědět během druhého dne s obojživelníky na hradě Křivoklát.
V České republice se vyskytuje 21 druhů obojživelníků a rovných 90 % můžeme zařadit na různé stupně ohrožení. Jednou z příčin jsou silnice jako nepřirozené bariéry komplikující jarní migraci ze zimovišť do vodních nádrží, kde se rozmnožují. Představte si následující závod: Kdo by podle vás dokázal rychleji překonat 7 metrů širokou vozovku a v jakém čase? Zvítězila by ropucha obecná, skokan hnědý nebo čolek obecný?
Vsadit byste měli rozhodně na skokana hnědého. Z námi nabízených variant je jednoznačně nejrychlejší, i když i na cílové pásce byste na něj museli čekat průměrně 17 minut.
Pro druhou ropuchu je sedmimetrová silnice ještě větším problémem, protože by ji zdolávala zhruba 31 minut. Na čolka už si rovnou přineste židli, protože zdolání vzdálenosti 7 metrů po asfaltu už je pro něj „práce“ na průměrně 51 minut. A teď si k tomuto závodu připojte běžný provoz na českých silnicích.
Jak je možné obojživelníky chránit? Také o tom si Tamara Urválková povídala na Křivoklátě s průvodkyní dnem s obojživelníky Mgr. Annou Hoffmannovou ze Správy CHKO Křivoklátsko.
Stále se ptáte, proč i tak hbitému zvířeti jako je skokan hnědý trvá zdolání sedmimetrové vzdálenosti až 17 minut? Vysvětlení je prosté. Obojživelníci obvykle nevolí přímou cestu přes vozovku a při jejím překonávání dokáží urazit až 50 metrů. Přechod silnice se tak některým druhům protáhne až na dvě hodiny.
Skokan jako skokan
Pochopitelně největší zájem byl při dni s obojživelníky na Křivoklátě o možnost vzít si je do rukou. Čolkové tak poslušně putovali jako křečci z ruky do ruky. Ropucha převážně odhodlaně seděla v ruce tak, jak tam byla posazena. Se skokany byla řeč převážně jen v akváriu. Rozhodli se totiž udělat čest svému jménu, a tak odhodlaně vyskakovali z natažených dlaní.
Mnohem lépe byly k prohlédnutí v určovacím klíči, který Anna Hoffmannová pro zájemce připravila. Ještě doma si tak mohou děti připomenout rozdíly například mezi skokanem hnědým a skokanem štíhlým. Například že podle zakulaceného čenichu a nápadně tmavých skvrn na hřbetě mohou poznat skokana hnědého, zatímco skokan štíhlý má obvykle nápadné skvrny na bocích a na souši může mít oranžový nebo růžový nádech. Dalším výrazným rozdílem je pohled na břicho. Skokan hnědý má břišní stranu obvykle nápadně skvrnitou, zatímco skokan štíhlý má břicho světlé a beze skvrn.
Žába, nebo čolek?
Den s obojživelníky přitáhl na nádvoří Křivoklátu především rodiče s dětmi, které příliš neváhaly ve výběru. Zprvu se zdála lákavou ropucha, která díky svému klidu putovala „z ruky do ruky“. Snahu o pohlazení skokana brzy vzdaly samy děti. Svým neustálým skákáním se pro malou dětskou ruku stal prakticky nezvladatelným. Favoritem na celé čáře tak byl čolek. Byl sice stále v pohybu, ale děti velmi brzy přišly na způsob, jak ho v dlaních udržet co nejdéle. Podívejte se sami.
