Svět obývaný anděly
Významná španělská fotografka Ouka Leele představuje na Staroměstské radnici výběr svých prací s názvem Transgresivní utopie. Od 80. let po současnost autorka vytváří originální obrazy, které jsou specifickou fúzí fotografie a malby.
Ouka Leele, vlastním jménem Bárbara Allende Gil de Biedma (*1957), je dnes velmi oblíbenou a žádanou umělkyní. V Praze bylo její dílo naposledy vystaveno před třemi měsíci na kolektivní výstavě v Institutu Cervantes. Surrealistické vidění světa Ouky Leele se divákům snadno vryje pod kůži. Má silnou moc naplnit a uspokojit naše smysly duchovní a fyzickou dualitou svých obrazů. Lidské tělo je základním „stavebním materiálem“ většiny fotografií. Je však podřízeno silnému duchovnímu náboji. Ouka Leele si v mládí oblíbila dílo El Greca, které mohla obdivovat v madridském Pradu. Duchovní vytržení postav se přeneslo i do jejích obrazů. V dnešní době nás nepřekvapí, když zhlédneme výstavu, jejíž díla jsou označena „Bez názvu“. Ouka Leele je pravým opakem této koncepce. Každý obraz nese vzletné pojmenování, často je úryvkem básně. Vztah tělesné a duchovní stránky nádherně vystihují názvy jako „Moje tělo je mým územím, nepřibližujte se, nic ode mě nechtějte, chystám se vzlétnout“ nebo „Když jsem vyskočila z klece, mé buňky se třásly v rytmu světla.“
Ouka Leele připravuje kompozici svých děl podobně jako malíř skládá zátiší. Autorka se však neomezuje jen na prostor ateliéru a zajímavé interiéry, ráda vyráží i do přírody. Příroda je jí věčnou inspirací dokonalosti. Často používá techniku koláže. Spojuje proporčně odlišné prvky. Hraje si s detaily. Bizarní předměty, které umisťuje do svých děl, nakupuje s oblibou ve starožitnictví. Tyto vyumělkované kousky následně kombinuje s nejprostšími elementy přírody. Kulisou i fragmenty se mohou stát rovněž obrazy starých mistrů, např. Velázquezova nebo Rubensova plátna. V průběhu tvorby pracovala umělkyně nejprve s černobílou fotografií. Posléze začala díla kolorovat, ale v současnosti se také navrací k černobílé dimenzi.
Dílo španělské umělkyně je plné emocí, se kterými Ouka Leele zápasí odmalička. Stigma bolesti, smrti, obtížného dospívání či modlářské nostalgie překonává autorka hledáním vlastní identity. Jak sama říká, vytváří si „reálný prostor pro sny“, „svět obývaný anděly.“ Ouka Leele nenavštěvovala prestižní výtvarné školy. Vzdělávala se jako samouk. Zkušenosti sbírala v obyčejném životě a na cestách po světě. Její osobitý umělecký rukopis jistě ovlivnilo i kostýmní výtvarnictví. Například navrhla klobouky pro film Labyrint vášní Pedra Almodóvara. V roce 2005 získala Národní fotografickou cenu. Vystavuje po celém světě. Současná pražská výstava představuje cyklus Transgresivní utopie vytvořený pro 11. ročník Bienále umění v Káhiře, kde autorka v roce 2008 reprezentovala Španělsko. Součástí expozice je velmi přínosný film „Dosud nezveřejněná Ouka Leele“ (Ouka Leele Inédita), který odhaluje autorčin umělecký přístup.
Ouka Leele – Transgresivní utopie
14. května – 25. července 2010
Galerie hlavního města Prahy, Staroměstská radnice, 2. patro
úterý – neděle 10 – 18 hodin
Lektorské prohlídky: ve středu 26. 5., 9. 6., 23. 6. od 17 hodin
