První ptáci zřejmě nebyli skuteční letci, ale jen „kluzáci“, kteří plachtili z větve na větev. Výsledky nové studie totiž dokazují, že při mávání křídly by se pera praptáků zdeformovala.

0:00 17. května 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Většina odborníků dnes souhlasí s tím, že ptáci se vyvinuli z malých dravých dinosaurů před nejméně 150 miliony let, a že první ptáci měli peří podobné tomu dnešnímu. Otázkou ale je, do jaké míry byli praptáci, jako je Archeopteryx z Německa nebo čínský Confuciusornis, schopní skutečného letu. Biologové z Manchesterské univerzity a University College Dublin se zaměřili na pera z okrajů křídel křídel, která jsou při letu nejvíc zatěžována. Při hodnocení jejich síly využili Euler – Bernoulliho nosníkovou teorii, která slouží při výpočtech únosnosti a deformace nosníků a uplatnila se například při konstrukci Eifellovy věže.

Její aplikace na peří dvou prehistorických ptáků ukázala, že ani 140 milionů let starý Archeopteryx, ani o 40 milionů let mladší Confuciusornis se svými letovými schopnostmi příliš chlubit nemohli. Ostny čili středové části jejich per, které tvoří jakési „nosníky“, byly jednoduše příliš slabé na to, aby vydržely mávání křídel při aktivním letu a nezdeformovaly se. Autoři studie proto říkají, že pokud peří těchto praptáků nemělo fundamentálně odlišnou strukturu než u dnešních ptáků – například by osten nebyl dutý, ale holý, což vidí jako nepravděpodobné – znamená to, že prvním ptákům peří jen pomáhalo v klouzavém letu mezi větvemi a skutečný let se objevil až později.

Zdroj: ScienceNow, Science

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít