V roce 300 před naším letopočtem Aristoteles teoretizoval, že schránka hlavonožců argonautů může sloužit jako člun, díky kterému zvíře může plout po hladině. Aristoteles se mýlil, ale ne o moc – schránka není vzdálenou obdobou člunu, ale spíš ponorky.

0:00 19. května 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Argonauti (Argonauta) patří mezi chobotnice, ale jako jediní z žijících druhů vytvářejí vápenatou vnější schránku. Je velmi křehká, průhledná a vyskytuje se pouze u samiček. Moderní zoologové předpokládají, že účelem schránky je nejen chránit vajíčka, ale také zadržovat vzduch, který argonautům pomáhá vznášet se ve vodním sloupci. Argonauti jsou jediným takzvaně pelagickým rodem chobotnic, jehož samičky se zdržují u hladiny oceánu. Potřebují proto kontrolovat hloubku ponoru, aby se mohli vyhnout vlnám nebo útokům mořských ptáků. Samečci, kteří jsou asi 8krát menší a 600 krát lehčí než samičky, své vznášivosti nijak napomáhat nemusí.

Teorii o tom, že schránka plná vzduchu je nástrojem pro kontrolu vznášivosti, ověřili biologové na třech odchycených samičkách argonautů. Zjistili, že pokud je otočí tak, aby vzduch z jejich schránek „vybublal“ pryč, stanou se samičky negativně vznášivými. To znamená, že pokud samička zrovna neplave, začne okamžitě klesat ke dnu. Jakmile ale vědci argonauty nechali nabrat novou zásobu vzduchu, mohly se samičky nehybně vznášet v takové hloubce, jaká jim vyhovovala.

Zdroj: Proceedings of the Royal Society B

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít