Změny v početnosti netopýřích populací
V magazínu Natura jsme se věnovali letos netopýrům už několikrát. V zimě jsme se také vypravili na jedno z netopýřích zimovišť ve štolách lomu Kozel, neboli Alkazar, odkud jsme vám se zimního sčítání přinesli reportáž. V průběhu 40-ti let, kdy Česká společnost pro ochranu netopýrů monitorování provádí, došlo k dosti dramatickým změnám v početnosti těchto drobných savců.
Proč se se sčítáním začalo, nám řekl prof. Ivan Horáček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a předseda České společnosti pro ochranu netopýrů.
My jsme zahájili tento projekt především na základě nečekané zkušenosti – zjistili jsme, že jeden z vůbec nejpočetnějších jeskynních druhů, který jsme ještě v 60. letech znali jako nejhojnějšího netopýra ve středních Čechách, prakticky vymřel v celé západní Evropě a na našem území se jeho početnost na zimovištích snížila zhruba na 10%. Jedná se o vrápence malého. V zimě tu tvořil třeba kolonie 50 jedinců, k jeho úbytku došlo během kratičkého období, nějakých pěti let. My jsme, stejně jako kolegové v západní Evropě, příčiny a průběh tohoto jevu, tohoto populačního kolapsu, neznali a zaznamenali jsme je až tehdy, když se najednou z nejběžnějšího druhu, který se dřív ani nepočítal, protože byl v jeskynních všude a ve velkých množstvích, stal druh poměrně vzácný. To byl jeden z impulsů, proč jsme před 40 lety přistoupili k tomu dlouhodobému monitorování.
V 70. letech pak byl zaznamenán postupný pokles početnosti i u dalších, do té doby velmi početných jeskynních druhů, dalších vrápenců a také úplně nejhojnějšího druhu, netopýra velkého. Dokonce se předpokládalo, že se situace bude vyvíjet podobně jako u vrápence, tedy že bude pokračovat úbytek. Ale trendy ve vývoji početnosti populace se lišily druh od druhu.
Ve stejné době jsme totiž pozorovali na celém území nečekaný populační vzestup u netopýra vodního, druhu, který v 60. letech patřil naopak k poměrně vzácným a který se během 10-12 let stal u nás druhým nejhojnějším druhem. Netopýr vodní je v létě vázán na lov hmyzu z vodní hladiny, na každém vesnickém rybníčku dnes tyto netopýry můžeme vidět. Takže k tomuto nárůstu došlo souběžně s poklesem druhů jeskynních. My jsme to přičítali jednak zvýšenému znečištění vod, eutrofizaci, které vedlo k zvýšení množství vodního hmyzu (komáři, pakomáři), a naopak snižování dostupnosti jednotlivých podzemních úkrytů pro jeskynní netopýry. Vliv mají jistě i celkové změny klimatu, které byly v 60.-70. letech skutečně prokázány – došlo k zřetelnému teplotnímu poklesu.
Situace se opět změnila v druhé polovině 80. let. Co se týče populace vrápence malého nečekaně se totiž naplnily ty nejoptimističtější sny přírodovědců.
Populace skoro vymřelého vrápence malého se nejen znovu rekonstituovala, ale objevil se i v oblastech , kdy byl de facto vymřelý, jako v krasových oblastech západní Evropy nebo třeba v Pošumaví, v Krkonoších. A stavy, které u tohoto druhu nacházíme na zimovištích dnes, jsou vůbec nejvyšší, které kdy byly za celé to čtyřicetileté období zjištěny. Stejný trend, s jistým zpožděním, se objevil i u netopýra velkého, také u něj nacházíme dnes v tradičních zimovištích početnosti skutečně mimořádně vysoké. Současně se ale změnila početnost u některých jiných druhů. Všechny tyto skutečnosti nám vypovídají o charakteru změn našeho prostředí a jsou předmětem velice pečlivého výzkumu.
