Ubu v Rubikově kostce
Studenti Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU a obdobných kateder na wroclawské PWST a bratislavské VŠMU absolvovali společně projekt, jehož výsledkem je mezinárodně nahlížený „fenomén Ubu“. Pod názvem cUBUs se skrývají tři kratší autorské inscenace, které se v hlavních intencích vždy nechaly inspirovat nesmrtelnou absurdní logikou, kterou vtiskl do svého nejslavnějšího díla Alfred Jarry.
Zajímavým experimentem je, že ze všech tří škol jsou do projektu zapojeni jak studenti herectví, tak režie, scénografie i produkce. Základním principem bylo, že domácí režisér nazkouší se „svými herci“ kratší představení (za předpokladu společně zvoleného tématu, jímž je „ubuovství“), které následně realizuje i na obou zahraničních školách s tamními herci. Všechny zúčastněné – herce, režiséry, scénografy i produkční - nutil tento systém překonávat jazykové bariéry, variovat téma v jiném kulturním prostředí a praxí získávat cenné zkušenosti v rámci mezinárodní spolupráce. Tímto způsobem vzniklo vlastně devět variací na téma Ubu, z nichž na konečném 14denním workshopu v pražském divadle DISK vzešly po experimentech s prohazováním obsazení i nejnosnějších situací tři krátké inscenace, jež se hrají v jednom večeru. Název cUBUs odkazuje ke společnému scénografickému prvku – otevřené kostce, která symbolizuje nekonečné možnosti uchopení nadčasového tématu lidské hamižnosti, hlouposti i přízemnosti, kterou nemohou skrýt převlečené vyšší ideály.
Režiséři z DAMU Michal Hába a Šimon Spišák se vrhli na Otce a Matku Ubu s vervou, aby jej ukázali v té nejpřízemnější poloze jako venkovského burana, samozvaného samovládce, který krmí svůj oddaný lid buřty a pivem. V tomto sociálním prostředí se totiž potkávají všechny tři zúčastněné země na jedné vlně. Dechovkovou a pivní kulturu nemusíme dlouho hledat v Česku, na Slovensku, ani v Polsku. Jak si ale diváci poradí s punkovým naroubováním externích postav do původní ubuovské dějové linie, je otázkou. Skvěle zahraný Švejk, poblíž Ježíše Krista, hollywoodského filmového hrdiny z 80. let a přemítání o Platónově Mýtu o jeskyni vás může donutit k otázce, jestli té tvůrčí svobody nebylo trochu moc. Tolik úvodní inscenace Ubu Antikrist. Inscenace Ubu zkoumaný, za níž stojí se svým týmem režisérka Naďa Uherová (VŠMU), už stojí na mnohem pevnějších opěrných bodech. V zajímavé futuristické atmosféře ukazuje Otce a Matku Ubu ve slastech a strastech světských požitků, jejich „ukájení se“ nakonec smysluplně a vtipně přetaví do podobenství o poznání. Zkrátka zakázané jablko chutná vždy nejlépe. Polák Michal Derlatka režíroval nejenergičtější část projektu nazvanou Studio Ubu. Zavede diváka do plytkosti současného konzumního života, který reprezentuje touha být fotografován, ale také mnohdy příjemná pohodlnost být ovládán mocnými. Zbytečně nefilozofuje, hovoří současným jazykem (s ironickou nadsazeností se ztotožní zvláště asi mladí lidé), má sdělení, tvar i vtip.
Projekt cUBUs nyní putuje do Wroclawi, dále do Bratislavy a v příští sezóně se vrátí opět do pražského Disku.
