Záchrana malého orlíka
Orel skalní má hnízdo až 3,5 metrů vysoké, s průměrem přes 2 metry. To větší orel mořský, největší evropský orel, kterého dnes známe důvěrněji než orla skalního, staví hnízdo o průměru 1-1,6 metru. Ale i to jsou úctyhodné rozměry. V souvislosti s orlem mořským uvedl stálý spolupracovník Periskopu RNDr. Karel Pecl následující slova: “Když letí orel mořský, máte nejprve dojem, že letí lavička nebo rogalo“. A připojil jednu nádhernou vzpomínku.
Jednalo se o záchranu mláděte mořského orla. To je orel, který dneska už běžně mosaikovitě hnízdí po celém jihočeském kraji. Jedná se o největšího evropského orla, někteří ptáci mohou mít rozpětí křídel až 2,4 m, je to obrovský pták. Mnoho lidí jeho přítomnost u nás vítá, včetně myslivců a hajných. Mně volal kolega, že hajný našel mládě mořského orla, že při vichřici, která řádila pět dnů před tím, spadlo hnízdo. Mládě leželo v trávě, prakticky bez známek života. Hrozilo nebezpečí, že by ho mohla sežrat divoká prasata. Bylo vidět, že nemá sílu se bránit. Domluvili jsme se, že ho převezou do jedné záchranné stanice, tam se ho pokusí dát do pořádku.
Mezitím jsme povolali jednoho kolegu z Třeboňska, který má zkušenost s hnízděním mořských orlů - hnízda opravoval a zpočátku, když jsme se snažili vrátit orly do naší přírody, některá hnízda i stavěl. Jeden vesnický kutil nám pro účely stavby hnízda vyrobil takový kovový podklad, rám. A pak už kolega vylezl na borovici, do místa, kde bylo původně hnízdo. Bylo to bohužel na jedné postranní větvi, která byla velmi labilní, proto ho také vítr shodil. Kolega umístil kovový rám na dvě větve o patro výš, pak jsme tam vytáhli jsme prkna, která na rám přibil. Pak jsme na strom vytáhli motorovou pilu, kterou prkna ořezal do kulatého tvaru. A nakonec větve - kolega natloukl na okraj pevné podložky silné větve, doprostředka potom ty slabší a celé hnízdo dokončil. Mezitím, jsme se vydali hledat druhé mládě, protože na hnízdě bývají dvě mláďata. Jedno z nich je vždycky silnější, to si bere potravu jako první, co zbývá, dostává to druhé. Někdy nezbývá nic, druhé mládě může potom zahynout hlady.Orlí pár tak většinou odchová jen jedno mládě. A my jsme se vydali hledat to druhé, nevěděli jsme totiž, máme to bude silnější či slabší.
Žádné mládě jsme nenašli, zato jsme uviděli pár mořských orlů, jak se pohybuje přes údolí a stále se zdržuje v porostu smrků. Dokonce jsme dalekohledem viděli, že nosí ryby. Napadlo nás, že by tam někde mohlo být to druhé mládě, které krmí. To silnější, kterému se při vichřici podařilo alespoň plachtěním přelétnout údolí a zachránit se, zatímco to mladší spadlo pod hnízdo. Ale nevěděli jsme, jak to je. Nakonec bylo hnízdo hotové, lezec vytáhl nahoru tašku, kde byl na zip zavřený náš orlík – problémem bylo, aby až mládě vyndáme, nechtělo hned vyskočit z hnízda ven, to by skončilo tragicky, bylo ještě slabé. I když už bylo vykrmenější (kolega mi svěřil, že sežralo kilo masa „na posezení“, takže tu byla určitá neděje, že to přežije). Kolega věděl, že když chce mládě vyndat, aby hned nevyskočilo, je dobré ho přimáčknout, aby mělo pocit, že je do hnízda vtlačeno, že ho tam něco drží. Dostalo ještě záda větev, jako zátěž. Ale ani ještě nestačil slanit dolů a mládě už větev shodilo, roztáhlo křídla a vyskočilo na okraj hnízda. To už jsme zatajili dech, domnívali jsme se, že je konec. Nicméně, mládě se zarazilo. Už byl podvečer a šeřilo se, možná mělo strach, možná vlivem špatné kondice, každopádně z hnízda nevypadlo. Poodcházeli jsme opatrně pryč, ovšem mládě nám ještě několikrát připravilo infarktovou situaci, protože roztáhlo křídla a začalo jimi mávat. Ale byl to jen trénink, přece jen než jsme postavili hnízdo, bylo dlouho zavřené v tašce, tak se muselo protáhnout.
Odešli jsme s tím, že starý pár orlů létá nedaleko - museli nás vidět, museli vidět i to mládě na hnízdě, jak mávalo křídly. Mládě se ale kupodivu vůbec neozývalo. Člověk by čekal, že bude rodiče přivolávat, ale ono bylo zticha, jediné, co tedy mohlo jeho rodiče upoutat, byl ten pohyb.
Čekali jsme co nastane druhý den. Volali jsme hned hajnému a dozvěděli jsme se neuvěřitelnou zprávu. Na hnízdě byla obě mláďata a starý pár je krmil! Starší mládě už létalo a vrátilo se na hnízdo i s rodiči. Přišlo mi to jako pohádka. Jen díky obětavosti spousty lidí se podařilo to mládě zachránit. Já jsem tam byl vlastně jen divákem, Událost jsem zdokumentoval a mládě okroužkoval, ale ostatní poskytli skutečně aktivní pomoc a patří jim za to dík.
