Tropické lesy Vietnamu

30. květen 2010

Vietnam v Praze, to je výstava, která probíhá v Muzeu hlavního města Prahy až do poloviny září. Součástí programu je i řada přednášek, z nichž některé se věnují vietnamské přírodě, například zdejším deštným pralesům. Více se redaktorka Dagmar Jáňová dozvěděla od autora přednášky Vietnamské tropické pralesy Jaroslava Picky, šéfredaktora Vietmagazinu.

Tropické pralesy Vietnamu jsme navštívil poprvé v roce 1985, zhruba deset let po skončení válečných událostí ve Vietnamu, s celou partou nadšenců, amatéru, jako jsem já, z organizace Biotropica Rakovník. Zajímali nás tropické pralesy - v jakém jsou stavu, jak jsou chráněny, co tam vlastně žije. Deštné tropické lesy jsou už na území Vietnamu v menšině, protože hodně lesů je vykáceno nebo zničeno válkou, hlavně v jižním Vietnamu, kde byly posypávány chemickými bojovými látkami. Ale na severu, kde jsme byli my (v oblasti na jih od Hanoje, na sever od Hanoje a v nádherné Dračí zátoce Ha Long, známé turistické destinaci), jsme viděli tři typy pralesů. Ten první se nachází 90 km severně od Hanoje, je to dnes už národní park.

Co je tam všechno k vidění?
Musíte si uvědomit, že vietnamský tropický deštný les má několik pater křovin, keřů, menších a větších stromů a voda tam neustále celý den cirkuluje, co spadne na zem, se okamžitě odpaří, akumuluje se to na listech horních stromů a spadá opět jako déšť dolů. Takže ve vietnamském pralese je šero, tma a stále padá voda.

Jedovatá Scolopendra subspinipes mutilans

Ale tam jsou také období sucha a období dešťů, že?
Ano, ale to se týká pralesa na Tam Dao, což ve vietnamštině znamená Sedm kopců. Když je období monzunů, na jaře a na podzim, tak tam prší víc, a když panuje „období sucha“, prší tam trochu méně – ale prší tam stále, je to taková přírodní enkláva, kde se stále udržuje téměř stoprocentní vlhkost při obrovské teplotě 30-40oC ve stínu.

Čím jsou vietnamské pralesy zajímavé, ve srovnání s jinými tropickými deštnými lesy?
Vietnamský prales je především nesmírně hlučný. Ve dne, v noci, večer, stále tam křičí opice, papoušci, sousta ptáků, je tam velká biodiverzita. Nejhlasitější tvorové jsou cikády. Prales je také plný nebezpečí. Jsou tam jedovaté stonožky rodu Scolopendra, jsou tam kobry, jednak kobra indická, která je celkem běžná, ale také kobra královská, která vypadá jako krajta. Jsou tam bambusové zmije (Trimersus), ty jsou velmi nebezpečné právě pro dřevorubce nebo lovce. Běžný Vietnamec za svůj život vůbec v pralese nebyl, tamní pralesy nejsou jako české, kde si můžete v klidu sednout na pařez.

Vy jste se nebáli? Měli jste nějaké ochranné prostředky?
Nebáli jsme se, ale měli jsme s sebou hadí sérum. Byli jsme poučeni, věděli jsme, co nás tam čeká a byli jsme velmi opatrní při sběru rostlin a hmyzu.

Mogoty v zátoce Ha Long

Mluvil jste hlavně o fauně, povězte nám více o floře.
Tropický prales je z hlediska rostlinného druhového zastoupení nesmírně bohatý. Třeba v nížinném pralese v Cuc Phuong napočítali biologové přes 3,5 tisíce druhů stromů, keřů a rostlin. Tam je také nejstarší strom Vietnamu, jmenuje se Diplocarpus, je vysoký asi 45 m a odhadují jeho stáří na 1000 let.

Jsou tam tedy tři základní typy pralesa, všechny tři jsou dobře chráněné, tamní vláda si uvědomila, jaké bohatství Vietnam má. Takže je to národní park Tam Dao, horský prales severně od Hanoje. Můžete tam chodit jen po dřevorubeckých nebo loveckých cestičkách, do stěny džungle nemůžete vůbec proniknout. Pak je to nížinný prales, který je neobyčejně teplý, obdařený obrovským množstvím vody, je to jakýsi ostrov uprostřed rýžových polí. Je také velmi střežený, může se tam jen s průvodcem, po úzkých cestách. Zajímavý je tím, že tam dnes ještě žijí velké šelmy – levharti, medvědi, dokonce prý i tygr. Poslední typ pralesů je světových unikátem. Najdeme jej v zátoce Ha Long, kde je skoro 2000 ostrovů a ostrůvků. Podloží tvoří vápenec, který je zvětralý v tropických podmínkách. Po odplavení vápencových usazenin zbyla pouze tvrdá mramorová jádra ve tvaru mogot, velice strmých kopců, jakýchsi obrovských patníků zasazených v moři. Přístupné jsou jenom pro horolezce, příbojem jsou ještě zespoda ohlodávány, takže vypadají jakou houbičky. Nahoře jsou porostlé hustou tropickou džunglí, prales chrání jak jeho nedostupnost, tak také zákon. Co tam žije vlastně nikdo z biologů neví, protože les je přístupný jen helikoptérou nebo slaňovací technikou.

Vy jste se tedy ani na jeden nedostali?
Dostali jsme se jen na úpatí, do jeskyní, které jsou nádherné, podobné našemu Moravskému krasu. Moře je tam krásně čisté. Místní žijí jen na pobřeží těch mogot v plovoucích vesnicích. Když přijde období monzunu, tajfuny, vesnici na pontonech zatáhnou čluny někam do závětří a přečkají i ty nejhorší bouřky. Pak se zase vrátí na původní místo do zátoky. Mají tam i školky, prádelny, obchody s potravinami atd.

Plakát výstavy Vietnam v Praze

Myslíte, že si místní považují takového unikátního přírodního bohatství?
Bohužel běžní Vietnamci k přírodě moc velký vztah nemají. Ve Vietnamu je hodně lidí, po válce se populace hodně zvětšila. Problémem vietnamské výživy je nedostatek proteinů a tak všechno, co se hýbe, je pro ně potenciálním zdrojem živočišných bílkovin. Od malých šneků po hmyz, všechno se dá v kuchyni zužitkovat. Jedí rýži, zeleninu, kořínky a k tomu právě i tyto malé živočichy.

Takže trochu přírodu devastují.
Někdy i hodně. Naštěstí životní prostředí chrání zákon, který je velice přísný, například návštěva národního parku bez průvodce by byla okamžitě sankcionovaná.

Spustit audio