Proč dochází k povodním?

Říční síť, tak jak ji známe dnes, se vyvíjela během posledních 2,5 milionu let. Tento nejmladší úsek geologické historie byl ovlivněn opakovanými změnami klimatu - docházelo ke střídání dob ledových a meziledových. Změny klimatu rozhodujícím způsobem řídí chování vodních toků. Plošné rozšíření i stavba říčních sedimentů ukládaných ve starších ledových dobách ukazují na mnohem větší aktivitu našich řek ve čtvrtohorách. Mnohokrát docházelo k rozsáhlým povodním, jejichž výsledkem jsou akumulace písků a štěrků, které nacházíme i několik kilometrů daleko od dnešních říčních koryt. Mocnost takovýchto říčních uloženin může dosahovat až několik desítek metrů.

Jaká byla příčina zvýšené aktivity vodních toků v dobách ledových? V těchto chladných periodách přikrýval krunýř kontinentálního ledovce o tloušťce až několik kilometrů celou severní Evropu. Čelo kontinentálního ledovcového štítu zasahovalo v nejdrsnějších ledových dobách až do nejsevernějších částí našeho území. V předpolí kontinentálního ledovce panovalo drsné severské klima, obdobné jaké je dnes za polárním kruhem. Řídká vegetace tundry zachycovala jen malé množství srážkové vody. Vsakování vody ze srážek a tajícího sněhu bránila vrstva věčně zmrzlé půdy (permafrost). Většina srážkových vod tudíž odtékala po povrchu do vodních toků. Průtok v řekách byl mnohem větší ve srovnání s dneškem. Říční toky měly podobu velkého množství mělkých, navzájem se proplétajících koryt. Takovýto říční styl je označován jako divočící řeka. Při častých povodních docházelo k zaplavení rozsáhlých území, jak dokládají akumulace písků a štěrků (tzv. říčních teras) zachovaných podél řek z minulých dob ledových. Řídká vegetace málo fixovala povrch v povodí, kde docházelo k intenzivní erozi mrazem zvětralých hornin a jejich přemístění do vodních toků. Velký průtok znásoboval energii vody, potřebnou k transportu hrubých štěrků uložených v říčních terasách.

V současnosti žijeme v teplém období doby meziledové, která začala před 11 tisíci roky. Ledový krunýř severní Evropě roztál v důsledku oteplení již před 8 tisíci lety. Vlivem klimatických změn se v době meziledové - současné i minulých - rozšířily na našem území listnaté a smíšené pralesy. Bujná vegetace absorbuje více jak polovinu srážkových vod. Průtok v řekách je proto výrazně menší a toky většinou proudí v jediném korytě, meandrujícím krajinou. Vegetace také zpevňuje říční břehy a zabraňuje zvýšené vodní erozi a přísunu sedimentů do říčního systému. Během povodní je zaplavována mnohem menší území. Unášecí energie vody je mnohem menší, jak dokládají povodňové sedimenty v meziledových dob. Většinou jsou to písky a jílovité sedimenty. Pouze v hornatých oblastech, kde mají řeky a potoky velký spád, proudí voda zvýšenou rychlostí a unáší hrubší sedimenty. Při povodni se energie proudící vody v důsledku zvýšeného průtoku znásobí a proud eroduje a odnáší vše, co mu stojí v cestě. Při vylití z koryta se v nivě ukládají většinou jemné jílovité sedimenty.

Náměstek primátorky M. Pobucký monitoruje nově vymletý břeh Ostravice ve Frýdku-Místku|foto: Frýdek-Místek

Klimatické podmínky jsou rozhodujícím faktorem, řídícím aktivitu našich říčních toků. Poslední výraznější chladnou oscilaci zažila Evropa v letech 1400-1850. V tomto období nestabilními klimatu, označovaném jako malá doba ledová, došlo k poklesu teplot a ke zvýšení množství srážek. To vedlo ke značnému nárůstu četnosti povodní, zaznamenaném v archivních materiálech mnoho evropských zemí. Jestliže se v současnosti opět nacházíme v důsledku globální změny na počátku období rozkolísaného klimatu bude docházet k častějším výskytům lokálních anomálních srážkových událostí, vyvolávajících povodně. Je potřeba, abychom byli na takovéto situace připraveni psychicky, organizačně i ekonomicky.

Autor je vedoucím grantového projektu GA AVČR, zaměřeného na rekonstrukci chování řeky Moravy v posledním tisíciletí pomocí studia povodňových sedimentů ve Strážnickém Pomoraví.