Stadion Soccer City v Johanesburgu bude s kapacitou 95 tisíc diváků největším stadionem, na kterém se bude hrát nadcházející světový šampionát ve fotbale. Zdaleka však nebude největším, na kterém se mistrovství světa v historii hrálo.

Tento článek je více než rok starý.

17:33 30. května 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Tím největším je samozřejmě stadion Maracaná v Riu de Janiero. Stavba fotbalového stánku s kapacitou 188 tisíc diváků, do jehož útrob se ale při zápasech vtěsnalo přes 200 tisíc lidí, začala v roce 1948.

Brazílie už v té době více než rok věděla, že bude pořádat v pořadí čtvrté mistrovství světa. Po roce, 10 měsících a 27 dnech byl fotbalový kolos otevřen a divácká podpora měla posunout domácí fotbalisty k zisku titulu mistrů světa.

"Bylo to něco neuvěřitelného. Když jsem ke stadionu přišel, nevěřil jsem svým očím, byl obrovský. Atmosféra při zápase byla fascinující. Když dali naši gól byl to tak ohlušující řev, že se mi zdálo, jako by se celý ten kolos rozhýbal, " vzpomíná Mirar Andaro, který pracoval na stavbě stadionu a byl i očitým svědkem zápasů na mistrovství světa před šedesáti lety.

Indové se nechtěli obout

Na něj přijelo z plánovaných 16 pouze 13 týmů. Francie a Turecko účast odřekli a Indie na turnaj nebyla vpuštěna, protože její hráči chtěli hrát bosi. Za největšího favorita byli pasováni před Angličané, ale už ve skupině prohráli se Spojenými státy 0:1. Když tento výsledek druhý den vyšel v britském tisku, většina čtenářů ho považovala za chybu sazeče a mysleli si že jejich fotbalisté vyhráli 10:1.

Do finálové skupiny postoupili vítězové čtyř skupin, ale Angličané mezi nimi nebyli. Nejsnažší cestu do bojů o medaile měli Uruguayci, kteří hráli pouze ve dvoučlenné skupině se slabým Mexikem. V soubojích každý s každým si nejlépe vedly Brazílie a Uruguay. Jejich vzájemný souboj se hrál až na závěr turnaje a tak je v historických análech uváděn jako finálový zápas.

"Byl to asi nejlepší zápas v historii. V úvodu jsem byli pod obrovským tlakem a měli jsme štěstí, že jsme nedostali více branek. Domácí nás jasně přehrávali, ale pak jako by jim docházeli síly. Podařilo se mi varovnat a když pak dal gól Ghiggia, bylo jasné, že už nemají šanci, " popisoval po letech své finálové zážitky střelec jedné ze dvou branek Uruguaye Juan Alberto Schiaffino.

Jeho branka pomohla k vítěztví Uruguaye nad Brazílií 2:1 a zisku druhého titulu mistrů světa.

Alena Benešová, Petr Kadeřábek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít