Maslowská poprvé na českém jevišti, ale anglicky
Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky v angličtině s českými titulky....těchto 11 slov tvoří jediný titul nejnovější premiéry v pražském Divadle Na zábradlí. Hra Doroty Maslowské z roku 2006 má původně o něco kratší název (Dva chudáci Rumuni, co mluvěj polsky). V každém případě nás 3. června 2010 čeká první uvedení dramatického textu Maslowské na české scéně. Pro mnohé bude zřejmě překvapením, že jde, jak název napovídá, skutečně o anglofonní inscenaci.
Na benzínové pumpě, na dálnici, na opuštěné silnici nebo v hlubokém polském lese se odehrává příběh jednoho večera, který začal kostýmní párty. Alkoholem a drogami posilnění Dzina a Parcha vyrážejí z večírku rovnou na stop. Chovají se, jako kdyby život trval jen tuhle jedinou noc. Mohou být kýmkoli, mohou dělat cokoli. S postupující střízlivostí se ale začíná vracet realita. Dzina má od včerejška ve školce dítě, Parcha musí být v osm ráno na natáčení seriálu, navzájem se vlastně neznají a vůbec už nechtějí být na tomhle tripu spolu. Jenže nemají peníze, telefon a jsou ztraceni kdesi uprostřed Polska. Jejich převlečení za Rumuny, které jim ještě před pár hodinami dávalo svobodu a možnost výborně se bavit, jim je teď na obtíž. Potkávají totiž samé xenofoby, maloměšťáky, alkoholiky a paranoiky.
Maslowská tuto hru napsala ve 22 letech. Říká, že její nápad vychází z osobní zkušenosti při autostopu napříč Polskem, ze které si pamatovala jen cedule benzínových stanic, parkoviště s odhozenými plastovými obaly od jídla, kondomy. Z této vize místa a věcí na jedno použití, vzešla myšlenka nevázanosti, kterou přenesla na postavy. Kdo by nechtěl být někým jiným, žít jiný život? Když stopujeme, je to jízda na jedno použití, můžeme být kýmkoli. Problém nastane v tu chvíli, kdy potkáme lidi, kteří svůj život žijí, jako kdyby stopovali. To znamená bez kontextu, následků, či zodpovědnosti.
zdroj: Divadlo Na zábradlí
