Sleigh Bells: Treats
Debut Treats newyorského noise-popového dua Sleigh Bells evokuje chytře zabalenou nálož. Za zvuků rolniček přinést domů, dychtivě rozbalit a pak už jen nechat detonovat. Není náhodou, že tuto dvojici po pár demáčích upsala pod svůj label N.E.E.T. britsko-srílanská tygřice M.I.A. O jejich publicitu se stará slovutný portál Pitchfork. Jedná se ale o vyhypeovanou supernovu, nebo o talent s razancí kulového blesku?
Nebývá to zvykem, aby se kapela rodila v restauraci seznámením číšníka s hostem, leč v případě Dereka E. Millera a Alexis Krauss takové náhodné setkání zapůsobilo silou blesku. Protagonisté dua Sleigh Bells už měli za sebou hudební minulost. Alexis se prezentovala s natočenými lokýnkami v dívčím triu Ruby Blue, zatímco Derek drhnul šest strun u hardcoreové partičky Poison The Well.
„Upřímností a nepředstíráním bůhví jakého umění mě okouzlili. Jejich krátký písničky jsou totiž chytlavý, na pop chytrý a hlavně zábavný. Sleigh Bells se chtějí bavit zvukem a daří se jim to. Žádný hluboký poselství, žádná revoluce v hudbě. Treats je legrace, myšlená vážně jen do tý míry, abyste se nesmáli kapele, ale světu. Minometný kousky jako Straight A´s sice neumožňujou, aby jste je poslouchali jen jako kulisu, jenže třicet minut Treats stejně prosviští tak rychle, že si ani nestihnete uvařit kafe. A pokud máte z kofeinu třesavku, sežeňte si debut Sleigh Bells, ani si to ho vařit nemusíte,“ říká hudební dramaturg Tomáš Turek.
„Sleigh Bells navíc nerezignují na nuance: jejich brusný materiál díky drobným nápadům a nečekaným odchylkám (trancové klávesy) nevyznívá monotónně. Brooklynská dvojice vás umí v rámci jediné písně ukonejšit a vzápětí nekompromisně odpálit pumu, která vaší nové reprosoustavě vyrve střeva. Je to deska plná polarit: nestydatě hrubá i jemně půvabná, tuhá i nenucená, přímočará i rafinovaná, decentní i lehkomyslná,“ tolik redaktor Aleš Stuchlý v ukázce z druhé recenze.
