V hlavní roli: člověk
O tom, že portrétní fotografie je žánr vnitřně značně variabilní a členitý, snad nemůže být pochyb. Jeho jednotlivé koncepce se však vždy setkávaly a stále setkávají v jediném, zato plně definičním bodě – v člověku. A právě člověk jako věčný a umělecky přitažlivý objekt fotografického přístroje se stal také hlavním motivem výstavy Ego, která je v těchto dnech instalována v Galerii Langhans Praha. Navštívit ji můžete až do 29. srpna.
Výstavou Ego se galerie Langhans – symbolicky v rok, kdy oslaví 130 let svého působení – vrací ke svým kořenům, tedy k dobám, kdy byly portrétní a archivní fotografie stěžejní součástí jejího výstavního plánu. Zároveň však touto expozicí chtěli její kurátoři reagovat na vývoj tendencí, které dominovaly české fotografické tvorbě koncem minulého století. Tou nejznatelnější byla podle slov jednoho z nich, Roberta V. Nováka, přílišná nefigurativnost a neosobnost. Oproti tomu současní umělci podle něj spíše tíhnou k prezentaci prostředí, v němž žijí, právě prostřednictvím zobrazování člověka a lidského bytí.
Fotografická koláž
Výstava Ego představuje alespoň zlomek z toho, co se zrodilo za minulé půlstoletí, ale především pak v posledních letech na poli tuzemské fotografické portrétní tvorby či videoartu. Zastoupeno je tu přes třicet autorů, z nichž většina patří ke generaci současných „-cátníků“. Nechybí tu však ani jména známá, kurátorsky i časem prověřená, jako je například Václav Zykmund, Vladimír Boudník, Ivan Pinkava a další.
Svou celkovou koncepcí výstava představuje příkladnou „fotografickou koláž“, tedy přesně to, za co ji označují i sami kurátoři. A tak zatímco Radeq Brousil či Václav Stratil nám zde žánr portrétní fotografie předkládají v jeho značně stylizované a patřičně syrové podobě, pro mladou fotografku Johanu Pošovou jakoby byl způsobem, jak citlivě spodobnit ryzí „já“ portrétovaných. Své lidské objekty přitom autorka zachycuje v nejrůznějších, často intimních a místy až bizarních okamžicích jejich životů.
Dokument i únik z reality
Jak ale ukazuje třeba Šymon Kliman, portrét může stejně tak představovat vhodný nástroj k tomu, jak důstojně a navždy zaznamenat tváře těch, „kteří přežili“. Dokladem jsou jeho známé černobílé snímky přeživších slovenských partyzánů, které bilancují na hranici psychologického portrétu a fotografického dokumentu. Žánr portrétu se sociálním laděním, ovšem z povahy autora jako vždy oživeného o nečekané prvky, pak do výstavy vnáší také Adam Holý, který je znám spíše jako reklamní fotograf. Kurátoři ovšem nezapomněli ani na portréty, které – jak lze vyčíst třeba z cyklu od Dušana Tománka, Johany Pošové a dalších – mohou pomoci odhalit, jakými způsoby různí lidé vyjadřují svou identitu nebo příslušnost k určité skupině či fenoménu.
Čisté já
Pomocí fotografické čočky však mohou být lidské bytosti zachyceny i jen tak, ve vší své všednosti, čistém „jsoucnu“. Takové téma již dlouhá léta zajímá kupříkladu Roberta Portela, který tímto směrem orientoval i svůj cyklus Muži a ženy, jež vzešel z fotografií přibližně pěti tisíc lidí, ale inspirací se stalo také například pro trojici fotografů Lutterer – Malý – Poláček, kteří se proslavili svou kolekcí Český člověk. Také její úryvek je na výstavě k vidění.
V nabídce je toho ovšem mnohem více; všemi patry galerie prostupují rozličná ztvárnění i osobní přístupy k portrétu, které se vyznačují různou hloubkou sugesce, mírou expresivity, ale i různými hranicemi vkusnosti, jež tu také mnozí autoři sebevědomě a bez okolků atakují. Avšak v hlavní roli je vždycky: člověk.
Kromě výstavy samotné přichystala Galerie Langhans Praha také čtyři přednášky, které se různými způsoby dotýkají tématu fotografického portrétu. Všechny se uskuteční během června v prostorách galerie.
EGO / portrét X fotografie
26. května – 29. srpna 2010
Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1
Kurátoři: Robert V. Novák a Pavel Turek
Otevřeno denně kromě pondělí: 13 – 19 hod.
Web: www.langhansgalerie.cz
