Projekt Adopce nablízko posílá dalších 13 dobrovolníku do chudých zemí

Třináct dobrovolníků se letos chystá na roční stáž do chudých oblastí. Budou tam pomáhat dětem a mladým lidem v rámci projektu Adopce nablízko, přes který už 60 dobrovolníků za pět let pomohlo mládeži po celém světě.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Afrika nevšedníma očima

Afrika nevšedníma očima | Foto: Humanistické centrum Narovinu

Každé vyslání dobrovolníka ale s sebou nese nemalé finanční náklady. Je třeba pro něj zajistit vyškolení, letenku, vízum, očkování a mnoho dalšího. Jeden dobrovolník tak může vyjít až na 250 tisíc korun. Projekt Adopce nablízko umožňuje adoptovat si tyto dobrovolníky a skrze ně tak účinně pomoci mnoha chudým a potřebným dětem.

„Většinou zůstane dobrovolník v dané zemi po dobu jednoho roku. Dobrovolníci většinou působí ve školách, vyučují nebo doučují, působí také jako vychovatelé, hrají si odpoledne s dětmi, ale můžou využít i některé své specifické znalosti, například v oboru techniky, psychologie, fundraisingu nebo zdravotnictví,“ vysvětluje manažerka projektu Veronika Mokrejšová.

Podle ní lidé mohou tento projekt podpořit nejenom finančně: „Adoptovat dobrovolníka nemusí znamenat jenom finanční pomoc, i když i ta je velmi důležitá. Adopce může spočívat i v prezentaci projektu ostatním lidem, poskytnutí zboží nebo služeb, které jsou důležité pro projekt samotný. Částku podpory žádným způsobem neomezujeme. Každý si může vybrat jakou částkou chce podporovat. Samozřejmě se nepředpokládá, že jeden člověk zaplatí celých 250 tisíc korun na jednoho dobrovolníka.“

Dobrovolníci jezdí převážně do chudých oblastí například Indie, Mexika. Například Jan Musil by na jeden rok pomáhat v Súdánu, kde se staral o kluky z ulice:

„Byla tam skupinka asi 40 kluků, kteří byli bez rodičů. Buď byli úplní sirotci, nebo rodiče byli chudí a děti poslali na ulici, ať se sami o sebe postarají. To byla moje hlavní starost, dělal jsem jim takového tátu. staral jsem se o to, aby měli co jíst, aby měli oblečení v pořádku, aby si psali úkoly a trávil jsem s nimi i volný čas.“

Lenka Rafaelová, Klára Bílá Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme