Pád IPB zlepšil český bankovní systém, říká analytik
Pád Investiční a Poštovní banky, od něhož uplynulo právě deset let, přispěl podle analytika společnosti Cyrrus Marka Hatlapatky k vytvoření nového a stabilnějšího bankovního systému v České republice.
„Česká ekonomika tehdy zrála a dostávala se z prvních let překotné privatizace. Ale právě pád IPB byl takovým posledním hřebíčkem, který ukázal v plné nahotě, jak nemocný český bankovní systém v devadesátých letech byl a jak akutně nutná změna celého systému byla. To je paradoxně asi největší přínos pádu IPB,“ uvedl Hatlapatka.
Pro Českou republiku však pád také znamenal nejdražší bankrot v porevoluční historii a ztrátu více než 150 miliard korun. I s odstupem deseti let kolem kauzy stále panují nejasnosti a spory státu s bankami se táhnou dodnes.
Hlavním aktérem kauzy je dnes Československá obchodní banka, která zkrachovalou Investiční a Poštovní banku získala v roce 2000 za symbolickou korunu.
Například bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý prohlásil na adresu ČSOB v kontextu probíhajících soudních sporů mezi ČSOB a státem, že po poskytnutí záruk byla IPB státem v podstatě darována ČSOB, protože neproběhla žádná soutěž.
Tlustý v kauze IPB hrál významnou roli. Podařilo se mu později v roce 2006 uzavřít smír s bývalým vlastníkem IPB, japonskou investiční skupinou Nomura. Bez této dohody by Česko muselo Nomuře zaplatit celkem 20,6 miliardy korun.
Hatlapatka: Převzetí mělo proběhnout jinak
„Způsob převzetí IPB ze strany ČSOB mohl proběhnout jinak. Můžeme k němu mít mnoho výhrad a stát se pravděpodobně mohl zachovat lépe. Ale je třeba si uvědomit, že se stát do této situace dostal vlastním přičiněním právě tím, že se do chování státu vůči bankám promítaly osobní vztahy či spory mezi představiteli bank a vlády,“ pokračoval analytik.
Václav Klaus, tehdejší předseda vlády, však dokonce mluvil o loupeži za bílého dne. Kdyby ale došlo k pádu IPB, finanční sektor by nejspíš zažil obrovský náraz a jistota střadatelů by byla výrazně jiná než po zásahu.
„V bankovním sektoru je tohle největší riziko, což vidíme třeba ve Spojených státech v rámci současné krize. Jasně se ukazuje, že pokud necháme banku padnout, rizika jsou obrovská. K převzetí podle mě muselo dojít. Chyby se staly mnohem dříve tam, kde se IPB dostala do situace, do jaké se dostala,“ řekl Hatlapatka.
Z pohledu českého bankovního sektoru pád IPB nastartoval období, kdy se v bankovním byznysu začalo podnikat podle pravidel osvědčených ve vyspělých státech.
O kauze IPB mluvili na Rádiu Česko novinář Jan Macháček a bývalý předseda sněmovní komise pro vyšetřování pádu IPB, bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý
„Hlavní rozdíl je v systému řízení. Banky mají vypracovaná podrobná pravidla pro úvěrování, řídí se basilejskými pravidly obezřetného podnikání bank, která fungují v západní Evropě. V 90. letech bylo možná důležitější to, jaký vztah měla banka k tomu, komu dávala úvěr, než bonita příslušného klienta. To se podle mě zásadně změnilo,“ dodal analytik.
Problémy IP začaly už v roce 1993
Problémy IPB začaly už v roce 1993, kdy stát dost překvapivě ztratil v bance majoritní podíl. To období až do pádu banky je spjato se jmény dvou manažerů: s Jiřím Tesařem a s Liborem Procházkou. Ten byl pak několikrát trestně stíhán, ale vždy bylo stíhání zastaveno.
Na jaře 1998 prodala úřednická vláda Josefa Tošovského IPB japonské bance Nomura za tři miliardy korun. Slibovala si od toho stabilizaci banky. Ale spletla se.
Už v roce 1999 upozornila hloubková kontrola centrální banky na špatnou situaci IPB. Ta měla špatné úvěry za desítky miliard korun. Kritici už tehdy říkali, že Nomura se nestará o chod IPB, vybírá z ní peníze a jediné o co má zájem, je získání pivovarů Plzeňský Prazdroj a Radegast.
V roce 2000 bylo jasné, že se IPB dostala do vážných potíží. Ačkoli do posledních chvíle tajila skutečný stav i před centrální bankou, klienti podlehli panice. Run na banku znamenal, že lidé denně vybírali 4 až 6 miliard korun. IPB požádala o pomoc centrální banku a dostala od ní peníze v hotovosti.
Po těch čtyřech dnech runu na banku přišel do pražského sídla IPB nucený správce doprovázený muži v kuklách a se samopaly v rukou. To bylo 16. června 2000. A už 19. června rozhodly ministerstvo financí, centrální banka a nucený správce, že IPB prodají za symbolickou jednu korunu Československé obchodní bance.
