Během finanční krize řada států své banky zachraňovala za miliardy eur z peněz daňových poplatníků. Česko se ale bojí, že se náklady na novou daň přenesly na občany, kterým se bankovní služby prodraží.

České banky navíc v době krize zůstaly zdravé a Praha tak nevidí důvod, proč by je měla novým poplatkem zatížit.

Premiér Jan Fischer proto Česku v Bruselu vymohl výjimku a Praha daň pro banky zavést nemusí.

„Vysvětlil jsem, že Česká republika konzistentně s touto otázkou má problémy, jak s institutem, tak s potřebou či přímo povinností aplikovat ho v prostředí České republiky, protože aplikace daní či poplatků bank v českém prostředí s ohledem na jejich zdraví není potřeba,“ uvedl Fischer.

Podle české strany je krok Evropské unie čistým populismem, aby občanům ukázala, že trestá „zlé“ bankéře, kteří zavinili finanční a následně hospodářskou krizi.

Jen vějička na voliče?

Podle Unie by teď měly banky přispívat na svou další případnou záchranu v budoucnu. Zda se tak skutečně stane, ale není zdaleka jasné, podotýká zpravodaj ČRo na summitu Ondřej Houska:

“Bavil jsem se s jedním vysoce postaveným poradcem předsedy Evropské komise a ten si mě následně vzal stranou a řekl mi: Podívejte se, upřímně řečeno, ono nic takového nikdy nevznikne, přestože to je černé na bílém v závěrech summitu.“

Důvodem pochyb je podle zpravodaje to, že ostatní velké ekonomiky jako Spojené státy, Čína nebo Kanada žádnou takovou daň zavádět nechtějí, a velké evropské banky by tak byly znevýhodněné vůči velkým konkurentům v zámoří.

“Evropská unie se sice bije v prsa, že daň zavede bez ohledu na to, jestli země skupiny G20 dají, nebo nedají svůj souhlas, ale aspoň vysocí diplomaté o tom pochybují. Já bych skutečně řekl, že je to jenom vějička na voliče v současné těžké hospodářské situaci,“ připomíná Houska.

Brusel bude posuzovat rozpočty, nařizovat ale nemůže

Velkým tématem bruselské schůzky bylo také zpřísnění pravidel pro tvorbu dluhů v rámci Unie. Členské státy by například měly o svých rozpočtech informovat Brusel.

Nejde však o tom, že by evropské úřady rozhodovaly o tom, jak velké deficity mají jednotlivé země mít. Každý stát pouze oznámí do Bruselu své plány a Evropská komise spolu s ostatními 26 členy vydá stanovisko k těmto plánům.

“Kdyby například některá vláda členské země chtěla zvýšit platy státních zaměstnanců skokově o 20 procent, tak se může dočkat toho, že jí evropští partneři řeknou: Pozor, něco takového je neudržitelné, může vás to časem zavést na řeckou cestu. Ale pokud se vláda přesto rozhodne něco takového udělat, tak Brusel nebude mít žádný nástroj, jak jí to zakázat,“ vysvětlil Houska.