Neplaťte v servisu za to, co jste nechtěli
Nastane-li v dnešní uspěchané době okamžik, že musíme dát naše auto do servisu, znamená to pro mnohé poměrně velkou komplikaci. Ať už musíme řešit, jak vše najednou stihneme, nebo kde si popřípadě půjčíme náhradní auto. Logicky pak chceme, aby oprava trvala co nejkratší dobu. Spěcháme a v takovou chvíli se můžeme velmi snadno dopustit chyb, které nás pak mohou nejen mrzet, ale také stát zbytečné peníze a čas. Věřte nebo ne, ale na pravidla hry pamatuje vyhláška, která u nás platí už od roku 1965.
Je třeba mít na paměti, že ani sebedokonalejší technika sama opravu nezvládne. „Dobrý autoservis musí mít především kvalitní vedení i zaměstnance. Kvalitní vybavení považujeme za samozřejmost, ale každou opravu, ať je malá, nebo velká, provádí člověk,“ vysvětluje Josef Lhoták z České asociace pro obchodníky a opraváře. Na to bychom neměli zapomínat. Máme svá práva, ale na obou stranách jsou jenom lidé a i my můžeme nepříjemnostem předejít.
Za prvé bychom měli auto dávat do servisu alespoň trochu připravené, tedy bez zbytečných věcí. Asi těžko budeme dokazovat, že jsme například ve schránce před spolujezdcem nechali digitální fotoaparát nebo mp3 přehrávač, které se mohou ztratit i neúmyslně. V autě by měla zůstat prakticky jen povinná výbava, za kterou servis podle vyhlášky ručí. I to ovšem musí být uvedeno v předávacím protokolu. Ten by měl obsahovat také stav nádrže a stav ujetých kilometrů. A hlavně předpokládanou cenu opravy.
„Odhad ceny by měl být proveden na základě diagnostiky a na základě vašich požadavků. Pokud toto nebude možné udělat hned na místě, musí vám servis dát přesně stanovenou cenu diagnostiky, to znamená určení rozsahu závady a ceny opravy. Poté proběhne vlastní diagnostika, která má ze zákona trvat nejdéle sedm dní. Po uplynutí této doby vám servis musí sdělit, jaký rozsah závada vykazuje a na kolik oprava vyjde,“ vysvětluje Miroslav Huml ze Sdružení na ochranu spotřebitele.
Skutečná cena pak nesmí překročit tu předem dohodnutou o víc než deset procent. „Judikatura k občanskému zákoníku připouští deset až dvacet procent s tím, že u vyšších částek může být rozptyl pouze desetiprocentní. Jelikož opravy automobilu vyšších částek skutečně dosahují, můžeme mluvit tedy pouze o deseti procentech.“
Přestože žijeme v době mobilních telefonů, servisu nemusí stačit pouhé odsouhlasení navýšení ceny ústně. „Důležité je si uvědomit, že v případě soudního sporu ponese důkazní břemeno servis, a proto by měl mít váš souhlas potvrzen písemně. Ústní souhlas není zakázán a teoreticky by mohl stačit, ovšem v případě sporu by byl nedostačující a u soudu by obstál zákazník.“
Proto má servis právo počkat na to, až se k podepsání ceny dostavíme. V dnešní době by však měl stačit i souhlas prostřednictvím emailu nebo jiným prokazatelným způsobem. Můžeme se také setkat s tím, že nám servis provede nějaké opravy a práce, které nebyly domluveny, a to i přesto, že se vešly do původně domluvené ceny.
„Obecně platí, že tyto opravy servis provést nemůže. Vztahuje se na to ustanovení občanského zákoníku o nepřikázaném jednatelství. Je důležité, aby servis prováděl pouze ty úkony, které jste po něm požadovaly a jako zákazníci jste si je přáli provést.“
Potom nastane chvíle, kdy si auto po opravě budete vyzvedávat. „Máte nárok na detailní vyčíslení veškerých oprav. Autoservis by vám měl dát na všechny zakoupené díly doklady a faktury nejen kvůli tomu, že na nově zakoupené náhradní díly běží klasická dvouletá záruka. Pokud si to budete přát, můžete si vyžádat zpět staré díly, které byly nahrazeny novými.“
Máme také nárok na předváděcí jízdu. „Teoreticky by předváděcí jízda měla být přiměřeně dlouhá, tedy podle přání zákazníka, ale na druhou stranu by zase neměla příliš omezovat samotný servis. Bavíme se o vzdálenosti zhruba pět kilometrů.“
Musíme si také dát pozor na případné dodatky v předávacím protokolu, jako například povinnost dotáhnout šrouby na kolech po ujetí určitého počtu kilometrů a podobně. Nejsme-li s opravou spokojeni, pak platí jedna jediná zásada.
„V takovém případě vůz nepřebírejte a vyžádejte si prohlídku soudním znalcem. Nastává totiž situace tvrzení proti tvrzení a z pohledu občanského práva tuto situaci řešíme nejčastěji před soudem. Dohoda stran totiž nebývá možná a soud je v tuto chvíli jedinou institucí, která dokáže určit právně závazné stanovisko, kterým se bude servis řídit,“ uzavírá Miroslav Huml.
Ovšem to by byla, doufejme, až ta krajní situace, do níž se při jednání v klidu a s dostatkem času nemusíme dostat. V tomto případě na obou stranách platí slova Jana Amose Komenského: „Veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest.“ Stejně jako na silnici.
