Mozek na sixtinské klenbě

V létech 1508 až 1512 pracoval Michelangelo Buonarroti na objednávku papeže Julia II. na freskách na stropu Sixtinské kaple. Malby měly zobrazit klíčové momenty z první knihy Mojžíšovy zvané Genesis. Michelangelo postupoval při malbě od vchodu do kaple směrem k oltáři a jedna z posledních postav, které zobrazil, patří bohu oddělujícímu světlo od temnot.

Umělec nabízí návštěvníkovi pohled na postavu boha v „žabí“ perspektivě, kdy postavě prakticky není vidět do tváře, zato staví na odiv podivně utvářené partie krku. Historici umění si nad tímto místem na sixtinském stropě dlouho lámali hlavy, protože je namalován ve „špatném“ osvětlení. Celá postava boha oddělujícího temnoty od světla je osvětlena, jako kdyby světlo přicházelo zdola a zleva. Krk však má stíny umístěny tak, jako kdyby na něj svítilo světlo přímo a mírně zprava. Tahle „chyba“ působí rušivě a krk postavy se tak dostává do středu zájmu pozorovatele. Generace badatelů chtěly vědět, co vedlo Michelangela k omylu. Byla to únava? Touha mít od vyčerpávající práce na rozsáhlé fresce konečně pokoj? Někteří lékaři viděli na božím krku vyobrazenou strumu, tedy zvětšenou štítnou žlázu. K této poruše dochází například při nedostatku jódu.

Neuroanatomové Ian Suk a Rafael Tamargo představili na stránkách vědeckého časopisu Neurosurgery překvapivé vysvětlení „záhady božího krku“. Podle nich „propašoval“ Michelangelo do zobrazení boha lidský mozek. Oděv na hrudi boha tvoří zvláštní záhyb, jaký na jiných postavách na sixtinské klenbě není k vidění. Podle Suka a Tamarga je to skryté zobrazení míchy, na kterou navazuje zobrazení lidského mozku na božím krku. Zdánlivá hra světla a stínu na božím krku vytváří podle obou vědců obrysy prodloužené míchy, mozečku a přechází v mozkové spánkové laloky.

Lidský mozek|foto: Licence GNU, NEUROtiker

Dobové prameny uvádějí, že se Michalangelo Buonarroti velmi důkladně zabýval lidskou anatomií a pro studijní účely prováděl pitvy mrtvol. Podle životopisců Giorgia Vasariho a Ascania Condiviho začal Michelangelo s pitvami už v sedmnácti letech, kdy ještě působil na medicejském dvoře ve své rodné Florencii, a pokračoval v nich po celý život. V té době představovaly pitvy mrtvol velmi riskantní činnost, které nebyly světské ani církevní úřady příliš nakloněny. A tak Michelangelo později drtivou většinu svých anatomických kreseb a skic zničil. Zcela jistě však znal i tehdejší lékařskou anatomickou literaturu a byl zřejmě velmi dobře obeznámen s anatomickými studiemi svého rivala Leonarda da Vinci.

Podle Suka a Tamarga došel Michalengelo během let anatomických studií k přesvědčení, že klíčovou roli v lidském těle hraje mozek a tento názor ukryl i do malby na klenbě sixtinské kaple. Podle obou vědců není malba pokusem o znesvěcení klenby, ale naopak snahou o oslavu boha a jeho nejúžasnějšího výtvoru - lidského mozku.

Nejde o jediné místo na stropě Sixtinské kaple, kde by se měl skrývat anatomický motiv. Například na obrazu stvoření Adama má silueta boha tvar lidského mozku. Na obrazu, kde bůh odděluje země od vod, se podle jiných badatelů v záhybech pláště skrývá průřez pravou ledvinou. Na zobrazení tohoto orgánu měl prý Michelangelo zvláštní zájem, protože jej dlouhodobě sužovaly problémy s ledvinovými kameny.

Sixtinská kaple, stvoření Adama|foto: public domain

Zvukovou podobu této zprávy můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 25. 6. 2010 v 9:00.