Odstupující ministři ještě nemají jasno o své budoucnosti
Členové úřednické vlády Jana Fischera se dnes scházejí na jednom ze svých posledních zasedání. Minulý týden podala vláda demisi a za tři týdny už budou patrně všichni z nich „jen“ bývalými ministry. Naskýtá se otázka, co budou dělat po odchodu z vlády.
Jisté není v těchto dnech nic, velmi pravděpodobně ale lze říci, že nikdo z ministrů úřednické vlády nezůstane v ministerském křesle ve vládě nové. Někteří však hodlají zůstat zaměstnancem ministerstva, které řídili. To je případ ministra zahraničí Jana Kohouta a ministra pro evropské záležitosti Juraje Chmiela.
Další členové kabinetu se chtějí vrátit na místo, kde pracovali před odchodem do vlády – z Dany Juráskové tak možná zase bude ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice, Daniela Kovářová by po roční přestávce ráda pokračovala v řízení Justiční akademie v Kroměříži, Rostislav Vondruška by chtěl zpátky křeslo šéfa agentury Czechturism, Gustav Slamečka mluví o návratu do čela Státního fondu dopravní infrastruktury.
Jediný Jan Fischer už má jasno – od prvního září nastupuje do Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Jako viceprezident banky začne měsíčně vydělávat 600 tisíc korun.
Pak je ale velká skupina ministrů, kteří ještě nevědí, co budou dělat. A dávají si čas na rozmyšlenou. Jde například o ministra financí Eduarda Janotu, ministra obrany Martina Bartáka nebo ministryni životního prostředí Rút Bízkovou.
„Budu dělat věci, které souvisejí se zefektivňováním státní správy a tvorbou jednotného informačního systému v životním prostředí. Nevrátím se tedy do agentury Cenia, české informační agentury životního prostředí, ale budu s ní spolupracovat na projektech,“ řekla Rut Bízková.
Headhunteři se o odstupující ministry zatím příliš „neperou“. Vyplývá to z vyjádření nejen Rut Bízkové, ale také ze slov personálního poradce a ředitele firmy Bubenik Partners Jana Bubeníka. Většina odstupujících ministrů dříve pracovala ve státní sféře a soukromé firmy podle něj chtějí pracovníky s aktuálními technickými dovednostmi a znalostmi oboru a zároveň vyžadují leadership a schopnost rozhodovat a vést lidi.
„Tito lidé v zahraničí velice často končí ve firmách, které radí státním subjektům. Většinou nejsou přímo zaměstnanci, ale jejich expertízu, jejich kontakty, jejich schopnost ovlivňovat veřejné rozhodování si firmy kupují většinou zprostředkovaně,“ řekl Jan Bubeník.
