Ostravským žákům v aktovce nechybí učebnice norštiny
Děti z jedné ostravské základní školy propadly kouzlu krkolomného germánského jazyka. Místo toho, aby spěchaly po vyučování domů, ve škole zůstávají a učí se Norsky. Severskou řečí mluví jen necelých pět miliónů lidí. Školákům to však vůbec nevadí. Je norština baví.
„Moje škola se jmenuje Aleše Hrdličky, je v Ostravě-Porubě. Učíme se anglicky, německy a norsky. Norštinu máme v pátek. Mám ráda norštinu,“ říkají v tomto severském jazyce žáci ostravské školy.
Kurz norštiny vede učitelka Renáta Holková: „Začali jsme v době, kdy jsem na tuto školu před osmi lety nastoupila. Někdy máme více, někdy méně žáků. Na akademii jsme hráli i norskou pohádku. Scházíme se každý pátek a učíme se základní fráze, ale moc nečteme, hlavně mluvíme. Učebnice jsem objednala z Norska přes internet. Norština má poměrně těžkou výslovnost, protože je tam slovní melodie, ale gramatika je lehká, což je pro děti výhoda. Dětem největší problémy dělají některé norské hlásky.“
„Začala jsem se učit norsky, protože mě také zajímalo Norsko a chtěla jsem to zkusit. Písničky jsou v norštině hezké,“ vysvětluje svoje důvody, proč se dala na studium norštiny, žákyně Nikola.
Norština se líbí i Anežce: „Učím se němčinu, která mě moc baví. Norština mi připadala podobná, tak jsem se začala učit i norštinu.“
„Říká se, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Norština vypadala celkem lákavě a navíc na ni chodí i můj kamarád Víťa. Nemám s tím problém a baví mě to. Ještě se učím německy, anglicky a mamka mě doma učí trochu rusky. Každý jazyk má svoje specifické vlastnosti a podle toho ho vždycky poznám,“ přiznává Radek.
Ačkoliv děti na norštinu chodí v rámci nepovinného kroužku, už teď říkají, že po prázdninách budou pokračovat. Vůbec jim prý nevadí, že jednou asi nenajdou gymnázium nebo střední školu, kde by severský jazyk mohly pilovat dál.
Zvětšit mapu: poloha ZŠ Aleše Hrdličky v Ostravě-Porubě
