Pro dobročinné účely plave z Českých Budějovic do Prahy
Jednačtyřicetiletý Angličan Paul Whitaker chce v příštích třech týdnech v rámci dobročinné akce doplavat po etapách do Prahy. Dnes odpoledne se v Českých Budějovicích vnořil do vltavských vod a zahájil svérázný maratón. Výtěžek akce půjde na pomoc lidem s tělesným a kombinovaným postižením.
Učitel angličtiny, který v Česku žije od roku 1994, má za sebou zhruba deset z celkem sto sedmdesáti pěti kilometrů.
Jak se cítíte? Bylo to hodně náročné?
Naštěstí ne. Cítím se dobře, voda byla super, klidná. Dobře se plavalo.
Co vás vedlo k tomu vydat se na takovou plaveckou trasu?
Rozhodl jsme se, že pro sebe chci nějakou náročnou fyzickou výzvu a plavání mě vždycky bavilo. I když nejsem přirozeně dobrý plavec, ale říkal jsme si, že to zkusím a že to pro mě bude něco nového.
Hrálo roli i to, že výtěžek z akce půjde na pomoc dětem s lehkým mentálním postižením?
To přišlo až potom. Nejdříve jsem měl ten nápad a až pak jsme si řekl, že to je dobrá příležitost, jak vydělat peníze pro dobrý účel.
Voda ve Vltavě je ještě dost studená. Asi to poznáte i přes neoprén, který vás má před chladem chránit?
Mám dobrý neopren, který bohatě stačí. Cítil jsme se dobře a vůbec mi nebylo zima.
Na tento podnik jste trénoval asi osm měsíců v bazénu i v řece, ale krátce před startem jste musel přípravu kvůli nemoci přerušit. Už jste úplně fit?
Ano jsem. A nakonec to možná bylo dobré, protože jsme si musel odpočinout a potom, když jsem posledních čtrnáct dní trénoval, tak jsem se cítil lépe než předtím. Možná jsme byl trošku přetrénovaný ale dneska jsem se cítil fakt dobře a jsme připravený na zítřek.
Neuvažoval jste o tom, že to vzdáte, když jste měl zdravotní problémy?
Ne. Musel jsem se dát co nejdříve dohromady. Modlil jsme se, abych byl brzo zase fit. Říkal jsem si, že to musím udělat.
Na nafukovací kanoi vás doprovázejí vaši přátelé. Jak vám pomáhají? Jak vás jistí?
Mají píšťalku a hlídají cestu, aby v řece nebyly věci, které mi mohou ublížit. Dneska jsme měli dva splavy, takže mě upozornili, když jsme byli u splavu. Co patnáct minut mi také dávají pití a mám energické gely, takže se o mě starají.
Kde nebo kdy čekáte největší úskalí na té stosedmdesátikilometrové trase?
Doufám, že nebudou žádná velká překvapení, ale vždycky po hrázích bude velmi studená voda, takže tam to bude asi nejtěžší.
Jaký výtěžek si od této akce pro postižené lidi slibujete?
Můj původní cíl byl 250 tisíc korun. Nevím ale, jestli to dosáhneme, protože v dnešní době je těžké sehnat peníze, takže minimálně 150 bych jim chtěl dát. Teď spoléhám na příspěvky od publika.
