Michaela Gübelová: Druhý břeh
Novinářka Michaela Gübelová dokončila svoji první divadelní hru. Inscenace Druhý břeh je typickým příkladem toho, že když se k textu, který by závažností patřil spíše do dámského magazínu, přidá několik známých jmen a udělá slušná reklama, najde si patrně i spokojené diváky.
Představení Druhý břeh je dle anotace "příběh neobyčejného života jedné obyčejné Terezy - příběh o touhách naplněných i nenaplněných, o svobodě, pravdě, lásce i smrti". A anotace nelže.
K napsání textu bylo zapotřebí zcela určitě nadhledu, který získáte jen životními zkušenostmi. Ideály a touhy mládí v něm naráží na střízlivé bilancování a možnosti středního věku i vyrovnanost nadcházejícího podzimu života.
Tím vším se jako kluzký had složitě proplétá láska - jednou bolí, podruhé povznáší, potřetí zase bolí.
Na Terezin příběh se díváme ze záhrobí, přičemž je interpretován třemi postavami v jedné - Terezou zhruba dvacetiletou, Terezou po třicítce a Terezou někdy po padesátce. Slibné východisko je pohřbeno jeho uchopením.
Stylizuje se do rozverné a místy i přiznaně hloupé holčičí pyžamové párty, na které už si můžeme, my holky, říct všechno: „Když chcete vzpomínat, tak bez cenzury.“ Zamlčování tady nikomu neprojde, přiznat si o jistých okolnostech v našem životě pravdu většinou dokážeme, až když sami na sebe nahlížíme po letech, ostříleni zkušenostmi.
Tereza je žena, v níž navzdory jejímu věku zuří souboj mezi mozkem a touhou. Reálie a fabule (některé možná vpravdě odžité), které si k tomu autorka vybere, patří však mezi výstavní a u nás tisíckrát použitá klišé.
Vzpomínky na rok 1968 z pohledu dítěte, láska v pubertě, vysokou školu studuje matka samoživitelka, Sametová revoluce a nové možnosti po roce 1989, láska ve středním věku, věčná inklinace k mužům umělcům a bohémům, chuť světoběžnictví a cestování, láska v pozdním věku.
Nakonec jako páté kolo u vozu ještě zoufalá zápletka s bratrem, který vždy uměl pomoci, dokud fatálně nespadl do drogové pasti. Repliku, která zní: „Brácho, ty vypadáš!“ nezahraje v této chvíli bez zatahání za uši asi žádný herec. Jaká pak může být mezi Zuzanou Bydžovskou, Evou Holubovou, Terezou Gübelovou a Vladimírem Javorským energie...
To všechno dodává Druhému břehu rysy typické mainstreamové konvence. Je to trochu sentimentální, trochu naše, trochu milé, trochu vtipné, trochu exotické a dobrodružné, trochu pro každého.
Legendární režisér Ladislav Smoček navíc uchopil text Michaely Gübelové absolutně popisně. Až didaktický způsob hraní čelem k publiku vprostřed scény má zřejmě podtrhovat upřímnost a osobní polohu monologů, působí však zcela opačně - většinou škrobeně a hluše.
Předvídatelnost příběhu a jevištní interpretace se ocitá v dokonalé symbióze. V některých případech vyznívá až směšně. Například, když Tereza po padesátce pochopí, že život se má žít tady a teď.
V té chvíli to znamená s volnomyšlenkářským Čechem v Indonésii, kam před soudem uprchl a následně zde i zemřel Terezin bratr. K definitivnímu odjezdu „je třeba už jen několik nutných lékařských vyšetření.“ Z reproduktorů začne v tu chvíli hrát zlověstná melodie, Eva Holubová klesne v pohybu z nadšených gest do zkroušenosti, zavrávorá, musí se posadit. Není těžké uhádnout, co bude následovat.
Inscenací Druhý břeh se chytá projekt METROpolitní léto hereckých osobností do pasti vlastních limitů, které m.j. ohraničuje bezpodmínečná nutnost komerčního úspěchu. Hra hledá především konzumního diváka, sleduje povrch, v němž každá odvážnější myšlenka je přehlušena obavou o možné nepochopení a vykročení ze středního proudu.
Nejde ani tak o to, co a jak se hraje, ale kdo hraje. Nicméně vidět naživo televizní herce bude asi vždycky společenskou událostí...
Michaela Gübelová: Druhý břeh
Premiéra 24. 6. 2010 v Divadle Palace
Režie: Ladislav Smoček
Osoby a obsazení:
První Tereza: Tereza Gübelová
Druhá Tereza: Zuzana Bydžovská
Třetí Tereza: Eva Holubová
Radek/Jan/Tomáš/Báječný muž: Vladimír Javorský
Výprava: Simona Rybáková
Produkce: Petra Stránská
Světla a zvuk: Robert Matoušek
Jevištní kreativita: Jiří Valenta, Matěj Štern a kolektiv
Kostýmy a rekvizity: Martina Podolská
Nápověda: Dagmar Bělanská
Výroba scény: Štepán Hort