Ekologický tendr provázejí pochybnosti

O výši částky, kterou by měl stát hradit, měla rozhodovat inspekce životního prostředí a suma by neměla překročit hodnotu majetku, který stát prodával.

V roce 2008 bylo rozhodnuto o tom, že stát vypíše výběrové řízení na odstraněný zmiňovaných ekologických škod. Zároveň byly všechny spojeny do jedné obří zakázky. Prý to bude rychlejší a hlavně levnější. Předpokládaná cena byla spočítána tak, že se sečetly maximální hranice, které byly určeny pro jednotlivé škody. Přitom není zdaleka jisté, že by se tohoto maxima muselo ve všech případech dosáhnout. Kritici takovéhoto způsobu se domnívají, že nikoli. Podle nich proto hrozí, že státní pokladna zbytečně přijde o desítky miliard korun.

Tento postoj se může opírat o zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle informací kontrolorů prý není přesně vymezený rozsah sanačních prací. Což může zvyšovat riziko nárůstu nákladů kvůli dodatečným pracím. Tento názor opírají kontroloři o poměrně široké rozpětí, ve kterém se pohybují skutečné odhady, na kolik by tato zakázka mohla daňové poplatníky přijít. Podle analýzy ministerstva životního prostředí by to prý mělo být kolem třiceti, podle ministerstva financí kolem sta miliard korun. I když je rozsah odstraňovaných škod poměrně značný, přesto není zrovna obvyklé, aby bylo ve hře zhruba sedmdesát miliard. A je zřejmé, že takovýto velký rozdíl vznikl především tím, kdo jakou výši nákladů na odstranění jednotlivých škod považoval za reálnou.

Kritici obří zakázky zároveň argumentují tvrzením, že při rozdělení zakázky na více částí, by stát mohl vydělat na vzájemné konkurenci uchazečů o ně. Samozřejmě ti, kdo dosud zvolený postup podporují, tvrdí pravý opak. Zkušenosti s nejrůznějšími státními zakázkami pak nabízejí i tento scénář. Ten, kdo uspěje, ještě nemusí zakázku v celém rozsahu provádět. Naopak se může podělit s jinými firmami. V některých případech se dokonce vítězi soutěží chovají jako „překupníci“. Ze získané zakázky si odloupnou určitou sumu a za zbytek peněz ji přepustí jiným zájemců. Ti na tom rovněž vydělají. Jediný, kdo prodělá, je státní pokladna. Takovýto postup totiž názorně ilustruje, že daná zakázka byla zbytečně předražená a že kdyby skutečně rozhodovala pouze cena a kvalita jejího provedení, pak by náklady státu na zakázku byly výrazně nižší. Vzhledem k tomu, že se podobné věci dějí u tendrů, jejichž hodnota se pohybuje hluboko pod hranicí desítek miliard korun, nelze se divit tomu, že v souvislosti s likvidací ekologických škod se objevují takovéto pochybnosti.

Aby situace kolem této veřejné soutěže byla ještě zamotanější, zpochybňuje bývalý ministr životního prostředí František Benda, že stát na sebe smluvně převzal závazek hradit ekologické škody. Stát se podle něj prý zavázal pouze k tomu, že uhradí náklady firmám, od kterých si ekologickou investici vyžádá inspekce životního prostředí. Alespoň takovéto informace se objevily v internetovém deníku Aktuálně.cz.

Aby těch nejasností nebylo málo, pokračuje i nadále spor o to, zda se soutěže může zúčastnit konsorcium firem včele s PPF. Ministerstvo financí pod vedením Eduarda Janoty opakovně soudí, že nikoli. Údajně nesplňuje příslušné kvalifikační předpoklady pro získání zakázky. Po prvním takovémto verdiktu ministerstva financí uspělo konsorcium u antimonopolního úřadu. Nyní mu běží patnáctidenní lhůta pro podání námitek. Aktivita ministra Janoty se nelíbí novému premiérovi Nečasovi. Podle něj i toto rozhodnutí potvrzuje určité obavy z neprůhlednosti výběru vítěze soutěže.

Když se to dá dohromady s už vyřčenými pochybnostmi, mohla by na to Nečasova vláda reagovat tak, že by celý tendr zrušila. Vzhledem k tomu, že jde o desítky miliard korun, to nebude jednoduché a může to být závažný test toho, nakolik myslí koaliční kabinet vážně slova o rozpočtové odpovědnosti a také o boji proti neprůhlednosti v zadávání veřejných zakázek a proti korupci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.