Šavlozubý tygr na pohled působí jako ztělesnění brutální síly. Jeho nejsilnější zbraní však zřejmě nebyly dlouhé zuby, ale výjimečně silné přední končetiny.

15:28 7. července 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Šavlozubý tygr Smilodon fatalis žil v Severní Americe ještě před 10 000 lety a lovil bizony, velbloudy, mastodonty a mamuty. Vážil asi dva metráky a v horní čelisti měl prodloužené špičáky, které vyčuhovaly ze zavřené tlamy. Jejich délka a tvar je dělali mnohem křehčími a lámavějšími než jsou zuby dnešních velkých koček. Šavlozubý tygr se proto svými „šavlemi“ nemohl příliš ohánět a musel čekat na okamžik, kdy je mohl rychle a bezpečně zanořit do krku kořisti.

Paleontologové se domnívají, že masivně stavěný smilodon svou kořist nejprve strhl na zem pomocí mohutných předních tlap a na krátký okamžik ji téměř znehybnil. Této teorii odpovídají i výsledky rentgenové analýzy kostí smilodonů, které byly nalezeny v La Brea Tar Pits v Los Angeles. Porovnání s kostmi 28 žijících druhů koček i vymřelým americkým lvem Panthera atrox ukázalo, že šavlozubí tygři měli přední končetiny bezkonkurenčně nejsilnější. Jejich kosti předloktí měly nejen větší průměr, ale navíc i hustší vnější vrstvu. To znamená, že byly vystaveny většímu zatížení, než jaké by se podle velikosti a hmotnosti šavlozubého tygra dalo předpokládat.

Autoři studie v PLoS One to přirovnávají k posilování se závažím, které zvyšuje hustotu lidských kostí. V případě smilodonů posilovnu nahradil lov obrovských mamutů a mastodontů, jejichž stržení na zem vyžadovalo velkou dávku síly.

Zdroj: PLoS One

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít