Nick Hornby: Julie, demoverze
V nedávno knižně vydané a následně zfilmované Škole života hlavní hrdinka hodnotila svých několik dobrodružných desetiletí; Annie z příběhu Julie, demoverze je úspornější, stačí jí posledních patnáct let. Když se ale rozhodne přiznat si pravý stav věcí, stojí čtení za to.
Základní rozestavění příběhu je jednoduché a typické: Manželský pár po dlouhých letech soužití. Muž Duncan - učitel, jehož hlavním zájmem a zálibou je produkce někdejší hvězdy, písničkáře Tuckera Crowa, v jehož stopách tráví většinu svého volného času i společných dovolených.
Webové stránky zpěváka, který už dvacet let nezpívá, jsou pro Duncana ideálním prostředím, někdy se zdá, že reálnějším, než veškerá jeho skutečnost.
Pro Annie, Duncanovu manželku, kurátorku přímořského muzea v malém anglickém městě, je největším dobrodružstvím pořádání výstavy o životě v Goolenesu v roce 1964, jehož největší atrakcí je tělo mrtvého žraloka vyvrženého na pobřeží.
Úspěšně se dostává do krize středního věku, nespokojená s prací i bezdětným manželstvím. Annie si občas připadala jako holka ze školy, která se o prázdninách zastavila u spolužáka a zůstala celých dvacet let.
Oba se zhruba ve stejnou dobu přistěhovali do stejného anglického přímořského města. Duncan chtěl dopsat disertaci a Annie hodlala učit. Potom je seznámili společní kamarádi, kterým se zdálo, že když už nic jiného, můžou si povídat o knihách a hudbě, chodit do kina a občas zajet do Londýna na výstavu nebo koncert. A tak Duncan a Annie vzali zavděk jeden druhým.
Fádní, nudné, unavené plynutí, život bez vzruchu a naplnění. Jak z toho ven?
Hornby obvykle podobné situace řeší razantně. Přivede na scénu postavu, která hladinu rozčeří, znejistí zavedené zvyky, naruší vyjeté koleje. Osvěží všednodennost a zároveň ukáže její pozitivní stránky.
V tomto případě se v pravý čas zjeví sám zpěvák Tucker Crowe, opravdu tak trochu jako deus ex machina. I když ho „zbožňuje“ Duncan, tím, kdo se s ním seznámí a pozná jeho pravou tvář, je Annie. A ona se nakonec také ujme rozdávání karet v úplně jiné partii svého života.
I když se výstava s mrtvým žralokem uskuteční, happy endu se zde čtenář nedočká. To je příjemná stránka knih Nicka Hornbyho – umění udržet děj v jemně romantickém nádechu, ale zároveň, díky dobře odměřené dávce nadhledu, humoru i sebeironie, dostatečně nad hladinou „limonádového“ literárního kýče.
Julie, demoverze je zábavné čtení s onou správnou mírou možnosti ztotožnění, při které je nakonec třeba fandit všem zúčastněným.
Nick Hornby: Julie, demoverze
Vydal BB art, Praha 2010, 248 stran
Překlad: Michal Prokop
