K jedněm z nejposvátnějších děl kameníků z někdejší Říše středu patří buddhistické jeskyně Lung-men. Tato vzácná čínská památka ze západní provincii Che-nan čítá více než sto tisíc soch a je také zapsána na seznamu UNESCO. A k mnoha z nich se váže i řada legend.

Tento článek je více než rok starý.

8:07 12. července 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Od doby, kdy poddaní císaře začali na přelomu 5. a 6.století u Lung-men tesat tisíce jeskyň a nik, už v řece I uplynulo hodně vody. Na klidnou hladinu upírají své zraky na tisíce Buddhů, i když, pravda, mnozí jen pomyslně, protože o nějakých 1460 let později jim nechal jiný čínský vládce jménem Mao Ce-tung urazit hlavy. Naštěstí nedopadly jako sochy z Bamjánu, které fanatický Taliban zlikvidoval úplně.

„V době vlády dynastie Suej na začátku 7.století našeho letopočtu navštívil tehdejší císař Jang-ti jeskyně Lung-men a když zjistil, o jak posvátné místo jde, podivil se, proč tu staří Číňané nepostavili žádnou osadu, žádnou obec. Jeho ministři, ve snaze se mu zalíbit, odpověděli, že se čekalo až na něho. Panovník byl více než potěšen a založil město, které dalo jméno i samotným jeskyním,“ vypráví jednu z legend čínský průvodce.

Tisíce Buddhů, obřích i doslova miniaturních zdobí skalnaté stěny, některé schované v útrobách hor Siang a Lung-men stojících na obou březích řeky a vytvářejících tak v této oblasti jakousi přírodní bránu. Však také bývalo i inspirací pro řadu slavných básníků.

„Císařovna Wu Ce-tchien, vůbec jediná ženská panovnice v čínské historii byla pohledem na všechny ty bůžky, sedící i stojící, mnohdy i barevně provedené tak unesena, že ihned požádala spisovatele, aby o nich napsaly verše. A za ty nejkrásnější slíbila odměnu v podobě zlatem vyšívaného roucha,“ pokračuje průvodce.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít