Isaac Bashevis Singer: Kafkův přítel a jiné povídky
Vypravěčské umění amerického židovského spisovatele Isaaca Bashevise Singera (1904-1991) je známé a dávno prověřené i v Česku díky řadě překladů. Také nejnovější povídkový soubor poutavě, s vtipem i empatií provází čtenáře různými časy, místy a prostředími.
I když 21 příběhů v knize Kafkův přítel a jiné povídky není jednotlivě datováno, z tiráže můžeme zjistit, že originál vyšel v New Yorku v roce 1979. To je rok poté, co autor, píšící své prózy v jidiš, získal Nobelovu cenu za literaturu.
Z úvodní autorské poznámky se dozvíme, že povídky byly dokončeny v červnu 1970. V životě a tvorbě Isaaca B. Singera tento čas tvoří jakýsi střed. Je možné spekulovat o tom, že právě tyto povídky napsal přibližně v polovině svého života „amerického“ (v USA pobýval od roku 1934) i tvůrčího.
Měl za sebou několik povídkových knih i rozsáhlou rodinnou ságu Rodina Moskatova (1950, česky 1997), ale ještě jej čekala například jedna z nejskvělejších novel, Kajícník, kterou napsal v roce 1984 (česky 1998).
Náměty jednotlivých povídek je možné rozdělit do tří okruhů. V prvním se autor vrací do Evropy, především do Polska, z něhož sám pochází a kam také soustředil většinu dějů svých knih.
Je to historický exkurz. Singer vzpomíná na vlastní dětství (Hosté zimního večera), do skutečných situací vsouvá magické okolnosti a obrazy (Příběhy od kamen) i rozkrývá téma, které má v jeho díle důležitou roli – hledání vztahu a poměru k bohu v situacích a zkouškách, které právě pro židovský národ byly zásadní a zdánlivě nepřekonatelné (Rouhač, Něco musí být).
Singer není šiřitel marné naděje, ale také ne zahořklý pesimista. Jeho náhled je možné asi nejpřiléhavěji nazvat smířením.
Dalším zdrojem, jehož motivy I. B. Singer využívá, je život židovských imigrantů v Americe. Jsou to setkávání na „rozhraní časů“. Výborně je zde zdůrazněn neodmyslitelný moment minulého života, který si každý přistěhovalec nese sebou v paradoxu, v němž se to, co bylo s tím, co je, střetává jako přítěž, ale zároveň jako nutná životní jistota (Bistro, Síly).
Zvláštní místo zde zaujímá povídka Syn, popisující autorovo vnímání skutečného setkání s jeho synem, které se odehrálo po téměř 20 letech odloučení.
Posledním pramenem, z něhož Bashevis Singer čerpá, je fabulace, připoutaná k nějakému zdánlivě samozřejmému detailu, odpozorovaná z okolního dění.
Tyto povídky, mezi nimiž vynikají příběhy Klíč a Hádanka, jsou z celého celku nejkouzelnější a nejjímavější.
Povídky samy o sobě bývají zkouškou mistrovství spisovatele. Isaac Bashevis Singer testem opakovaně prochází suverénně. Jeho vyprávění je přitažlivé a chvíle strávené ve společenství jeho svérázných a často podivínských hrdinů nejsou ani v nejmenším ztracené.
Isaac Bashevis Singer: Kafkův přítel a jiné povídky
Argo, Praha 2010, 303 stran
Překlad: Lenka Sobotová Urbanová a Antonín Přidal
