Pavoučí kámásútra
Jak se pavouci rozmnožují, jak vypadají jejich námluvy a jak jsou na tom s péčí o potomstvo? Každý druh pavouka má úplně jiné zvyky, říkají odborníci – někdy i dost podivné ba přímo bizarní. Prozradíme vám o tom řadu intimních podrobností.
Kromě toho se také dozvíte, proč a jak se u nás objevují nové pavoučí druhy a naše povídání zakončíme připomenutím užitečnosti pavouků a jejich významu pro přírodu i člověka samotného. O pavoucích hovoří zoolog Milan Řezáč z entomologického oddělení Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze.
Začněme těmi slíbenými intimními podrobnostmi, které se týkají rozmnožování pavouků. Je prý to hotová kámásútra...
„První problém, před kterým stojí samci pavouků, je samičku dohledat. Někteří se orientují zrakem, jiní třeba čichem. Samozřejmě, čich u pavouků vypadá trochu jinak než u savců, komunikují pomocí feromonů, které často zanechávají na svých sítích, ale tuto kapitolu namlouvání přeskočme. Když pavouk dohledá samici, tak je pak pro něho naprosto klíčové, aby samici vyslal správný signál. Obecně jsou pavouci krutí predátoři, kteří loví všechno, co se hýbe, takže kdyby nešikovný sameček přišel k samičce a nedal jí dobře najevo, že on je ten pravý, s kterým by měla kopulovat, tak by se velice snadno stal kořistí. Každý druh vytvořil nějaký mechanismus, kterým to ti samci dávají najevo. Například slíďáci – to jsou pavouci, kteří si nestaví sítě. Každý druh slíďáka si vytvořil trošku jiný taneček; ti samci před samicemi tancují a ukazují jim různé části svého těla, které mají různé zbarvení, takže samice poznají – ano, to je sameček mého druhu. A nebo jsou druhy, které oslovují samice jakýmsi vybrnkáváním na síť. Mají určitý rytmus, určitou frekvenci vibrací a tím dají najevo – jsem ten, který k tobě patří. V případě, že samice je dobře naladěna, tak toho samečka může přijmout. Některé druhy vytvořily ještě mnohem složitější způsoby námluv, například lovčíci. Sameček lovčíka rodu Pisaura , dříve než jde na námluvy, uloví nějakou kořist, zabalí ji do pavučiny a nese ji samičce jako dárek. V případě, že by to sameček neudělal, samička by s ním nebyla ochotna kopulovat. Někteří samečci jsou tak prohnaní, že místo mouchy zabalí pouze jakýsi pavučinový zámotek a nabídnou ho samičce, ale ty jsou většinou velice vybíravé a je složité se jim zavděčit.
Mezi pavouky je velice častý tuhý boj o samice. Některé druhy to vyřešily například tak, že samci si najdou nedospělou samici, která ještě potřebuje svléknout poslední kůži a žijí s ní tak dlouho, dokud nedospěje. Pak mají zaručeno, že budou první, kteří se na ni vrhnou. I když se samci povede se se samicí pářit, tak to stále neznamená, že by se automaticky stal otcem jejího potomstva. Samice jsou často promiskuitní a páří se s více samci. A to pak samci řeší třeba tím způsobem, že v případě, že jsou první, kteří se samicí kopulovali, tak jí pak nějakým způsobem zamezí budoucí promiskuitu. Třeba jí zalepí kopulační orgán, nebo v něm ulomí svůj vlastní kopulační orgán, čímž se sice sami kastrují, ale vede to k tomu, že sameček, který přijde po nich, má mnohem složitější práci. Jsou i druhy, které si vytvořily velice obskurní způsob oplození. Jedná se třeba o jeden velice vzácný druh žijící v Izraeli, který, aby zajistil, že jeho sperma bude první, které se dostane k vajíčkům samice, tak to sperma neukládá do semenných váčků, kde by čekalo na své pořadí, ale vbodne jej na jakémkoli místě zadečku samice, odkud se pak aktivním způsobem dostane k vajíčkům. Tomu se říká traumatická inseminace. To je způsob, který byl doposud znám pouze u některých ploštic, například u štěnic, které se v poslední době šíří třeba v pražských bytech. To jsou živočichové, kteří se tímto způsobem také rozmnožují.“
Před týdnem jsme hovořili o tom, že samci pavouků mají na konci takzvaných makadel, která se nacházejí před kráčivými končetinami, sekundární pohlavní orgány. Právě do nich musí samec ještě předtím, než se vydá na zásnuby, přečerpat sperma z primárních kopulačních orgánů na zadečku. Jak to ale dělá?
„To není až tak snadné, protože pokud by kápl sperma na povrch půdy, tak by se mohlo vsáknout a bylo by ztraceno. Pavouci si proto vytvořili takový mechanismus... Předtím, než přečerpají sperma do kopulačního orgánu, si vytvoří malou pavučinku, na kterou to sperma stříknou a z té pavučinky jej pak nasají do toho kopulačního orgánu na makadlech.“
Po oplodnění a předání vlastní genetické informace prostřednictvím spermatu role samců končí a další etapa vedoucí k rozmnožení pavoučího druhu závisí na samicích. Jaké jsou pavoučice matky? Jak moc pečují pavouci o své potomstvo?
„Řada samic pavouků jsou velice dobré matky, které se o své potomstvo starají. Začíná to již tím, že vajíčka obalí do takového poduškového zámotku, kterému se říká u pavouků kokon. Řada pavouků ten kokon nosí na svém těle, aby zajistili ideální teplotu, ve které se ta vajíčka vyvíjejí a samozřejmě také tak, aby byla v bezpečí, kde nehrozí, že by kokon nějaký predátor sezobl nebo slízl. Nošení kokonu je u některých pavouků, například u slíďáků, velice zodpovědnou činností. Když se takové slíďáčici stane, že svůj kokon ztratí, tak ho samozřejmě hledá a pokud najde i jen něco podobného, tak je schopna to dále nosit. Byly dělány takové, řekl bych, ošklivé pokusy, kdy té samici byla podstrčena kulička olova a ona tu kuličku tahala tak dlouho, dokud nepadla. Ten pud, který samici pavouka nařizuje, aby se starala o své potomstvo, je velice silný. Některé druhy, třeba snovačka pečující, se o své potomstvo starají i tak, že samy nejdříve natráví kořist a tu pak ze svých úst předávají potomkům, což už je obdoba krmení mláďat u ptáků. Takovým vrcholem v péči o potomstvo je případ vyskytující se u stepníků, kdy mláďata, která se vylíhnou z kokonů, zkonzumují svojí vlastní matku. A ta matka se těm svým potomkům zcela odevzdá. Koneckonců – pro ni je to také výhodné, protože ona by už další kokon neměla. Takže tímto způsobem jim předá do života to nejlepší sama ze sebe. Tento obskurní prvek života se vyvinul určitě tak, že samice, které tímto způsobem předaly živiny potomstvu, měly potomstvo mnohem životaschopnější než samice, které k tomu ochotné nebyly. Takže ty dcery těchto samic potom tento prvek chování předávaly úspěšně i dál.“
Od rozmnožování pavouků teď přejděme k jiné problematice. Pronikají na naše území nové pavoučí druhy? A proč se u nás šíří?
„Příroda je velice dynamická. Kromě toho, že u nás bohužel dochází k vyhynutí řady druhů živočichů i rostlin, tak se u nás také řada druhů objevuje. Jedná se o takzvané invazivní druhy, které například reagují pozitivně na změnu klimatu. U pavouků by bylo možné se zmínit především o křižáku pruhovaném. To je živočich, který je poměrně velký a díky tomu, že za pár let obsadil celou naší republiku, je to druh, kterého si všiml leckdo. Poznáte ho podle žíhaného černožlutého zbarvení, podle kterého se mu třeba v němčině říká vosí pavouk. Není to ale jediný druh, který se k nám začal poslední dobou šířit. Například v roce 2009 byl v naší republice nalezen druh, který se dostal do Evropy patrně s americkou armádou. Šíří se od západu ze Švýcarska. A dalším opravdu nápadným druhem, který se k nám v poslední době opět rozšířil, je slíďák tatarský. To je druh, který má tělo velké 3,5 centimetru; s nohama se dostaneme až k 7 centimetrům. To je druh, který se k nám patrně šíří vlivem globálního oteplování. Bohužel těch druhů, které u nás mizí, je daleko více. A to souvisí se změnou krajiny, která u nás probíhá již od 50. let minulého století, kdy se způsob hospodaření v krajině radikálně změnil.“
Ubývání pavoučích druhů (a pavouků vůbec) není pochopitelně přírodě, ani nám lidem k užitku. Pavouci hrají v koloběhu života velmi důležitou roli – i když k nim mnozí nemají právě nejkladnější vztah, tuhle skutečnost prostě musí uznat. Význam pavouků je opravdu dalekosáhlý...
„Asi nejvýznamnější je, že všichni pavouci jsou predátoři a je jich veliké množství. Tím, že se v zemědělských kulturách vyskytují miliony a miliony pavouků, tak ani nejsme schopni toho dopadu pořádně dohlédnout. Tito živočichové jsou schopni zkonzumovat miliony kusů škodlivého hmyzu. Pokud by v krajině nebyli pavouci, tak bychom měli mnohem větší starosti se škodlivým hmyzem. Poslední dobou se ukazuje, že některé produkty pavoučího organismu by mohly mít veliké uplatnění, například v medicíně, anebo v technologiích. Jedná se především o jedy pavouků. Každá složka pavoučího jedu specifickým způsobem ovlivňuje biologii buňky a ty pavoučí jedy jsou využívány ve farmaceutickém průmyslu. Dalším produktem pavoučího těla je vlákno, které díky svým unikátním vlastnostem může mít v budoucnu veliké využití v technologiích i medicíně. Není znám materiál, který by byl pevnější a pružnější než pavoučí vlákno.“
Vyzkoušet tyto vynikající vlastnosti pavoučího vlákna pravděpodobně v nejbližší době nebudete mít příležitost. Sehnat dost přírodního je poněkud problém a umělé vlákno se zatím vědcům vyrobit nepodařilo. Vyzkoušet pavouka jako úspěšného predátora však samozřejmě můžete. Někdy je pár pavouků ve strategicky umístěných sítích jistější metoda, než chaotické rozvěšování mucholapek – to jistě dobře víte. A navíc je to zadarmo.
Vysíláno v Planetáriu č. 29/2010, 17. - 23. července.
Přepis: NEWTON Media, a.s., redakčně upraveno. Repríza z Planetária č. 16/2009, vysílaného 18. - 24. dubna.
Kompletní rozhovor si poslechněte ZDE (11:23).
