Starostové obcí na Třebíčsku si stěžují na hlučné technoparty
Lidé i starostové obcí na Třebíčsku protestují proti technoparty. V Meziříčku ji pořádají na soukromé louce od začátku prázdnin každý víkend. Přilehlým vesnicím vadí hluk a někdy i nevhodné chování příznivců techno hudby. Starostové se proto dnes sešli v Jihlavě, aby situaci řešili.
„Ke stížnosti nás vedlo to, že při akcích typu technoparty dochází k velkému hluku, takže obyvatelé okolních obcí nemůžou spát. V obcích žije velké množství starých lidí, jsou tam i nemocní, takže soužití s těmito akcemi je velice složité,“ vysvětlil starosta obce Krasonice ležící nedaleko mlýnu Skalák Pavel Veselý.
O problémech spojených s technoparty poblíž obce Meziříčko mluvili v poledních Ozvěnách dne Pavel Veselý, starosta obce Krasonice a Jiří Kos, náměstek ředitele pro odbornou činnost z krajské hygienické stanice Vysočina.
Podle něj se starostové okolních obcí snažili s organizátory technopárty, na kterou se sjelo asi tisíc lidí, domluvit, ale nebylo to možné: „My jsme je několikrát kontaktovali. S organizátory je ale těžká domluva. Oni používají argumenty, jako že si máme koupit vatu do uší a podobně. Je to velmi složité.“
Měření hlučnosti je k ničemu
Přivolaní hygienici při měření hlučnosti navíc zaznamenali jen mírné porušení povolených hlukových limitů. Starosta to vysvětluje tím, že při měření ‚technaři‘ hudbu vždycky ztlumí:
„Při jedné loňské akci bylo naměřeno překročení 17 decibelů. Pravda je, že při dalších měřeních už k tomu naměření nedošlo, ale je to z jednoho prostého důvodu, protože pracovníci, kteří to měří, jsou velmi rychle zaznamenáni a okamžitě dochází ke ztlumení. Takže mi v sousední vsi okamžitě víme, že pracovnice začala měřit tím, že poklesne intenzita hluku.“
Podle Veselého je největší problém ve špatné vymahatelnosti práva. S tím souhlasí i Jiří Kos, náměstek ředitele pro odbornou činnost z krajské hygienické stanice Vysočina: „Je opravdu velmi obtížné takovou akci ukončit okamžitě. My, abychom měli právní oprávnění, musíme realizovat měření, které nám zajišťuje zdravotní ústav, a z tohoto měření musí být k dispozici písemné sdělení v podobě protokolu. Je to zdlouhavé.“
Podle Veselého proto není možné uznat jako důkaz měření samotných obyvatel postižených obcí.
