Obviněný Samuel Kunz se k nacistům přidal jako zajatec
Samuel Kunz, který byl obviněný z podílu na vraždách 430 tisíc Židů, stane před německým soudem. Dnes devadesátiletý muž působil jako dozorce v letech 1942 a 1943 v nacistickém vyhlazovacím táboře Belzec v Polsku.
Na seznamu nacistických zločinců, který sestavilo Centrum Simona Wiesenthala, figuruje Kunzovo jméno na třetím místě. Samuel Kunz je etnický němec, pocházející původně z Ruska, narozený v roce 1921.
„Většina zločinců, kteří se dnes dostanou do rukou spravedlnosti, byli v době, kdy páchali zločiny, velmi mladí,“ říká historik Židovského muzea v Praze Michal Frankl.
Kunz působil v Rudé armádě a během druhé světové války byl zajat. Jako řada dalších zajatců ukrajinského či původně německého původu se přidal k nacistům.
Byl poslán do přeškolovacího tábora v Travnikách, kde se vychovávali dozorci pro nacistické koncentrační a vyhlazovací tábory v okupovaném Polsku.
„Samuela Kunze nic nezbaví odpovědnosti na vraždách Židů v Polsku, ale faktem je, že si s ním osud zahrál, protože nacistické zajatecké tábory pro sovětské vojáky byly místy, kde se především umíralo, a řada lidí přešla k nacistům proto, aby si zachránila život,“ říká Frankl.
Samuel Kunz se k nacistům přidal ve svých dvaceti letech. Podle Centra Simona Wiesenthala se Kunz podílel i na tzv. Operaci Reinhard, což byla akce na likvidaci polských Židů ve vyhlazovacích centrech Belzec, Sobibor nebo Treblinka v roce 1942.
„Belzec byl prvním z těchto táborů. Od začátku roku 1942 tam fungovaly plynové komory a nakonec tam zahynulo přes 400 tisíc Židů. Byl to tábor čistě vyhlazovací, nebyli tam žádní stálí vězni a z lidí, kteří tam byli deportováni, nikdo nepřežil,“ upřesňuje Michal Frankl.
V Belzecu zahynulo i neznámé množství Židů z českých zemí, kteří byli deportováni na Lublinsko do ghett nedaleko Belzecu.
„Později byli ti, kteří z nich ještě zůstali na živu, zlikvidováni v Belzecu nebo v některých dalších táborech,“ dodává historik Frankl.
Spravedlnost dohání nacistické zločince pomalu
Samuel Kunz je souzen až 60 let po válce přesto, že se neskrýval. Svědčil v jednom z poválečných procesů, ale nebyl nikdy obviněn. A to zřejmě proto, že byl příliš nízko v hierarchii nacistických pachatelů
Kunzovo jméno nyní figuruje i v souvislosti s probíhajícím procesem Johna Demjanjuka v Mnichově. Ten byl rovněž obviněn ze spoluúčasti na vyvraždění téměř 30 000 Židů v táboře Sobibor.
„Zřejmě byly objeveny některé nové informace, které vedly k současnému obvinění. Jde i o to, že německá justice měla v poválečných letech velice laxní přístup k trestání nacistických zločinců. V Německu se za zločiny v době nacismu vydávaly relativně nízké tresty a zdaleka ne každého pachatele spravedlnost dostihla,“ uvádí Frankl.
Situace v německé justici se v poslední době podle Michala Frankla zlepšuje i z důvodu společenské poptávky po vypořádání se s tématem holocaustu. „Faktem je, že řada významných nacistických zločinců už není na živu, a že právě proto teď vyšetřovací orgány dohledávají takzvaně malé ryby.“
Před německými soudy stanuly desetitisíce lidí, ale lze jen těžko odhadnout, kolik pachatelů ještě zbývá. Dalším faktem je podle Frankla fenomén času.
„Samuelu Kunzovi je dnes devadesát let, takže těch pachatelů z tohoto hlediska během pár let už moc zbývat nebude. Na vraždách se podílelo obrovské množství lidí, takže takových, jako je Kunz, pravděpodobně ještě na svobodě pár je.“
Z dokumentů Centra Simona Wiesenthala je zřejmé, že na seznamu figuruje hodně lidí, kteří nebyli z Německa. Figuruje v nich například policejní velitel z Maďarska.
„Lze očekávat, že bude snaha tu spravedlnost rozšiřovat i na lidi z dalších zemí v německé sféře moci,“ dodává historik Židovského muzea v Praze Michal Frankl.
