Mezi lidmi na jihu Kyrgyzstánu zeje hluboká propast

Pomoc ve výši více než jedné miliardy dolarů slíbili mezinárodní dárci středoasijskému Kyrgyzstánu, který se snaží zotavit z nejhorších násilností ve své moderní historii. Etnické střety na jihu země mezi Kyrgyzy a Uzbeky připravily počátkem června o život nejméně 300 lidí, podle některých odhadů je však obětí možná až o několik set víc. Mnozí další zůstávají bez střechy nad hlavou - tisíce domů převážně etnických Uzbeků byly během násilností ve městech Oš a Džalalabád vypáleny.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Provizorní příbytek ženy v Kyrgyzastánu

Provizorní příbytek ženy v Kyrgyzastánu | Foto: Lenka Kabrhelová | Zdroj: Český rozhlas

Devětašedesátiletá Tadžachan Nazardžanová stojí v troskách svého domu ve městě . Jako z většiny dalších stavení tady ve čtvrti Čeremušky obývané převážně Uzbeky z něj nezbylo skoro nic. Žena se s pláčem rozhlíží kolem. K nebi trčí zuhelnatělé zbytky zdí a ohořelý mrtvý strom už ve vedru nemá šanci zastínit dvorek plný sutin a střepů. V předzahrádce stojí provizorní bydlení - stan s pár nejnutnějšími věcmi.

Přesně o měsíc dříve, v polovině června, byl právě na tomto místě Český rozhlas svědkem toho, jak zděšení sousedi objevili tělo upáleného muže. V době doznívajících nepokojů nikdo přesně nevěděl, co se stalo. Devětašedesátiletá Tadžachan historii vyjasňuje.

„Zabili mého syna, upálili ho. Nabízeli jsme jim všechno, peníze, cennosti, zlato. Pracoval jako stomatolog, nic nepomohlo. Zavraždili ho a všechno vzali. My jsme s vnučkami stačily utéct, schovávaly jsme se u sousedů,“ říká Tadžachan, která zůstala se dvěma vnučkami sama a prakticky bez prostředků.

O matku přišly dívky o rok dříve při nehodě. Jedna z nich, šestnáctiletá Gulbaja, přitom potřebuje kvůli postižení speciální péči. Jakýkoli pokus o návrat k aspoň trochu normálnímu životu je ovšem téměř nemožný hlavně kvůli tomu, že vztahy mezi oběma komunitami zůstávají krajně napjaté. Přestože obě vnučky devětašedesátileté Uzbečky prokazatelně osiřely, podle Tadžachan jim úřady nechtějí přiznat nárok na sirotčí důchod.

„Chtějí po mně potvrzení, že syn zemřel. Ale kde ho mám vzít? V době bojů jsme žádné pochopitelně nedostali. My muslimové pohřbíváme mrtvé do 24 hodin. Teď nás viní, že si vymýšlíme,“ pláče traumatizovaná žena a na zmačkaný kus papíru, jediný který sehnala, sbírá podpisy sousedů s nadějí, že jejich svědectví pomůže.

„Dokud se lidé nebudou cítit aspoň trochu v bezpečí, nemáme šanci se hnout dál, i když sem už proudí léky, potraviny a provizorní stany,“ vrtí hlavou mladý Uzbek, který v Čeremuškách, jedné z nejpostiženějších čtvrtí, rozděluje humanitární pomoc.

Obyvatelé kyrgyzského města Oš | Foto: Lenka Kabrhelová

„Lidé se bojí, je to o život zůstávat tu v noci. Probíhá tu skrytá partyzánská válka. Policisté pod záminkou toho, že hledají zbraně, odvádějí a bijí místní Uzbeky, obviňují je neprávem z věcí, které neudělali,“ říká mladík, který raději chce zůstat v anonymitě, a připomíná svědectví mnoha uzbeckých obětí nepokojů, podle nichž v červnu mezi útočníky byli i příslušníci bezpečnostních složek.

Případy tvrdého postupu úřadů proti traumatizovanému obyvatelstvu potvrzuje i šéf mise organizace Lékaři bez hranic Andrej Slavuckij. Podle něj místní budou potřebovat především pomoc psychologů. Avšak i on na prvním místě jmenuje zajištění bezpečí a obnovení důvěry. Kvůli obavám si mnozí zranění nechtějí nechat pomoc od kyrgyzských lékařů a odmítají zůstávat v nemocnicích, které střeží ozbrojenci.

Slavuckij proto varuje: vztahy mezi uzbeckou a kyrgyzskou komunitou, které se navzájem obviňují z vyprovokování násilí, jsou tak křehké, že se bez pomoci zvenčí mohou zpět do chaosu propadnout prakticky kdykoli.

„Bezpečnost je v současné době alfou a omegou všeho dalšího. Nemá smysl, když se lidé bojí vyjít na ulici, začít opravovat spálené domy, protože se do nich nechce nikdo nastěhovat. Já pevně věřím, že se Evropa tímto směrem vydá. To znamená posílení bezpečnosti na místě,“ říká český velvyslanec v sousedním Uzbekistánu Robert Kopecký, který Oš navštívil.

Zatím však vyslání policejní mise na jih Kyrgyzstánu, a to o síle pouhých 52 lidí, přislíbila jen OBSE. Obavy a nejistota místních tak trvají.

„Nepotřebujeme humanitární pomoc, ale mezinárodní síly. Někoho, kdo by stál mezi námi. Po tom všem, co se stalo, už Kyrgyzům a kyrgyzským úřadům nevěříme,“ apeluje padesátiletý obyvatel Čeremušek, Uzbek Mamir.

Přehrát

00:00 / 00:00

Mezi lidmi na jihu Kyrgyzstánu zeje hluboká propast

Reportáže ze střední Asie vznikly za podpory Zastupitelského úřadu ČR v Taškentu a velvyslance Roberta Kopeckého. V kompletním znění je najdete na webu Zápisníku zahraničních zpravodajů. O své reportážní cestě vyprávěla Lenka Kabrhelová jako Host Radiožurnálu.


Zobrazit místa etnických střetů v Kyrgyzstánu na větší mapě

Lenka Kabrhelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme