Spravedlnost na ministerstvu

Co se týče financí, které se chystaly z Ministerstva spravedlnosti odtéct kritizovaným dvoumiliardovým tendrem na systém domácího vězení, ministr Pospíšil jej zrušil. Připomeňme, že způsob průběhu výběrového řízení na tento systém kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad jako hodně netransparentní a vzhledem ke stížnostem firem, které se tendru účastnily, bylo již dříve (v červnu 2010) vydáno předběžné rozhodnutí, které běh výběrového řízení pozastavilo.

Kritiku i opatření si toto výběrové řízení vysloužilo, kromě jiného, například tím, že ministerstvo (potažmo úředníci, potažmo advokátní kancelář někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce) pozměnilo v průběhu řízení některá kritéria zakázky, a to navíc v neprospěch státu. Navíc lidé s napojením na bývalého ministra Němce měli údajně zasedat i v příslušné výběrové komisi. Netransparentnost je v této souvislosti vcelku laskavý opis…

Když už přišla řeč na někdejšího ministra Němce, vypadá to, že dobré časy pro něj přinejmenším na ministerstvu spravedlnosti končí. S jeho advokátní kanceláří nově ministerstvo neuzavře smlouvu o poskytování právnických služeb a ministr Pospíšil rovněž hodlá vypovědět smlouvu v hodnotě čtyř miliónů korun, kterou má v podobné věci Němcova kancelář uzavřenou s Vězeňskou službou.

Kromě tendru na systém domácího vězení ovšem ministr Pospíšil zrušil další, řekněme „objemnější“ výběrová řízení. Vzhledem k tomu, že k prvním krokům nového ministerstva patřila i prověrka zadaných výběrových řízení, která nedopadla zrovna dobře, končí též výběrové řízení na nákup aut pro ministerstvo v hodnotě 91 milión korun. Ukončeno bylo rovněž výběrové řízení na správce areálu Justičního paláce na Míčankách v hodnotě nějakých 146 miliónů. Mění se i zakázka na počítačové služby, konkrétněji na dodávku serverů a diskových polí. A v té souvislosti nejspíš končí i spolupráce ministerstva s advokátní kanceláří, která ministerstvu radila v otázkách investic.

Soudě podle výroku premiéra Petra Nečase to vypadá, že ministerstvo spravedlnosti bylo v jakési tajné správě někdejšího ministra Němce a jeho lidí. V souvislosti s kroky ministra Pospíšila totiž premiér Nečas prohlásil (cituji podle IDnes): „Není to projev žádného slavjanofilství, když říkáme, že resort ministerstva spravedlnosti se má ´odněmcovat´," a dodal, že (opět podle IDnes): "Ministerstvo spravedlnosti musí být výkladní skříní boje proti korupci.“

Tento postoj se hrubě nelíbí exministrovi Němcovi, který považuje Pospíšilův postup za druh osobní msty a premiérovi jedním dechem vyčítá, že si neopatřil nestranné informace o skutečném stavu věcí a nechává se do toho zatahovat.

K personálním změnám, a to značným, došlo rovněž, a zdá se, že mají jisté příčinné souvislosti se zrušenými výběrovými řízeními, neboť ministr Pospíšil odvolal stávajícího ředitele Vězeňské služby Luďka Kulu. Kromě něj na ministerstvu končí též ekonomický náměstek sekce Jaroslav Gacka, ředitel investičního odboru Jiří Jelen a Aleš Kadlec, který byl zodpovědný za již zmíněnou počítačovou zakázku.

Když jsem před nějakými dvěma dny v poznámce psal o tom, že by s novou vládou mohl nastat konec příběhu o vražedném a téměř legálním odírání státu pomocí předražených zakázek, zaumně nasměrovaných na kamarády kamarádů a kamarády těchto kamarádů, netušil jsem, že věci mohou jít až tak rychle. Jestli se ministru Pospíšilovi podaří udržet toto čistící tempo a jeho příkladu budou následovat i jeho kolegové z vládního kabinetu, mohla by se Česká republika rychle zbavit klientelistické zátěže, která jí brání jak v tom, čemu se říká demokratický vývoj, tak – a to hlavně – mohlo by se ukázat, že se vzhledem ke schodku státního rozpočtu nemusí až tak šetřit. Stačilo by totiž jen nekrást…

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.