Rusko zkoumá, zda Arktida patří k Sibiři
Takzvanou „zemi nikoho“, tedy Arktidu a její obrovské zásoby ropy a plynu pod ní, si nárokuje několik zemí. Například Spojené státy americké, Kanada, Norsko nebo Rusko.
Právě posledně jmenovaná země se zdá ve svém průzkumu nejaktivnější. K pólu z přístavu Archangelsk včera Rusové vypravili ledoborec Jamal, který razí cestu průzkumné lodi Akademik Fjodorov s padesáti experty na palubě. Jejich cílem je získat v ledové pustině důkazy o tom, že tato na suroviny cenná oblast patří právě Rusku.
„Pokud se jim podaří najít důkazy, že určitá část prostoru, která se skrývá pod mořskou hladinou, je pokračováním Sibiře, mohlo by Rusko podle současné úpravy mezinárodního námořního práva protáhnout svou exkluzivní ekonomickou zónu. Byla by to část volného moře sahajícího do dvou set námořních mil státu,“ vysvětluje Michael Romancov z Metropolitní univerzity Praha.
O boji o Arktidu s odborníkem na geopolitku Michaelem Romancovem z Metropolitní univerzity Praha
Dodává, že pokud by byly důkazy o „vlastnictví“ Arktidy zpochybněny, o statusu oblasti by se jednalo.
Na ruskou aktivitu ostatní státy reagují, a to především vojenskou přítomností. „O to se snaží všechny státy. Posledních deset let jsme svědky velkého nárůstu počtu přeletů vojenských letadel nebo radarového a sonarového monitorování,“ říká Romancov.
Podle něj se ale USA i Kanada začátkem srpna hodlají pustit i do jakési vědecké ofenzivy – plánují vyslat do oblastí Arktidy silnou vědeckou výpravu, a tak reagovat na ruské aktivity.
Narozdíl od Arktidy, patří Antarktida, její jižní protějšek všem a nikomu. Jak říká profesor z Metropolitní univerzity, tato oblast nemá přímé teritoriální sousedy, především se nenachází blízko silných ekonomických mocností. Není to ale případ Arktidy. Součástí arktického teritoriálního regionu jsou Spojené státy, Kanada, země Evropské unie i Ruská federace.
„Myslím si, že se jednotlivé státy budou snažit část Arktidy zabrat pro sebe. Dříve či později by to mohla být dohoda, která rozdělí celý prostor na jednotlivé národní sektory,“ míní Michael Romancov.
Využití nového prostoru k námořním plavbám
Tato jednání jsou podle něj vhodnější. „I když si při jednání nějaká strana bouchne pěstí do stolu, pořád je to lepší, než kdyby došlo k fyzickému konfliktu. Zájem o Arktidu totiž neneí jediný mořský problém. Například státy ležící v oblasti Jihočínského moře se spolu dohadují o jeho rozdělení a čas od času ke střetu dojde,“ připouští profesor.
Důvod, proč se o Arktidu začíná svět zajímat ve větší míře až v této době, vysvětluje Romancov postupně se rozvíjejícím stupněm techniky a technologie. Jak sám tvrdí, napomohl i fenomén globální změny klimatu. „V souvislosti s ústupem ledovce se po dlouhých staletích uvažuje o tom, že by se touto oblastí mohla pohybovat velká plavidla bez permanentního doprovodu ledoborců,“ říká.
„To by znamenalo, že ekonomický potenciál nebude omezen pouze na těžbu surovin a rybolov, ale že se stane zajímavou dopravní alternativou,“ dodává.
Z vědeckého hlediska se Arktida i Antarktida staly předmětem zásadního zápolení tehdejších mocností již na začátku 20. století. V padesátých a šedesátých letech se ukázalo, že Arktida je též významným strategickým regionem v souvislosti se vztahem mezi Severoatlantickou aliancí a Sovětským svazem. 90. léta a současnost se pak nesou ve znaku ekonomického dobývání prostoru.
