Jak bojovat proti invazním rostlinám

13. srpen 2010

Invazní rostliny jsou jedním z mála témat, kterým se botanika dostala až na první stránky novin. O bolševníku velkolepém nebo netýkavce žláznaté, které v některých regionech doslova zaplavily krajinu, slyšel snad opravdu každý. Ne každý už ale zná rozdíl mezi rostlinou invazní a nepůvodní. O vysvětlení požádala Tereza Burianová doktora Martina Hejdu z Botanického ústavu Akademie věd.

Nepůvodní druh je takový, který se na dané území dostal přičiněním člověka. To znamená, že nebýt lidské činnosti, druh by na dané lokalitě nebyl. Za nepůvodní druh považujeme i případ, kdy se například dovezou dva okrasné druhy, zkříží se a vznikne druh nový. Přesto, že vznikl na tom území, protože jeho rodiče byli člověkem odněkud introdukováni. To samé platí pro křížence nepůvodního zavlečeného druhu a druhu domácího. To jsou tedy druhy nepůvodní. Malou část takových druhů můžeme nazvat druhy invazními – jsou to ty, které nejenže jsou schopny vytvořit stabilní a životaschopnou populaci na novém území, nejenže jsou schopny se rozmnožovat, ale jsou také schopny šířit se na velkých prostorových celcích. Rok od roku je možno sledovat, jak rostliny dobývají nová stanoviště.

O invazních rostlinách se hovoří především negativně, mohou být i nějakým přínosem? Vyrábějí například velké množství biomasy, nedalo by se to nějak využít?
O těchto přínosech se docela spekuluje. Je pravda, že v poslední době jsou třeba křídlatky považovány za perspektivní energetické druhy, produkují velké množství biomasy, která se dá spálit. Ony navíc produkují velké množství cukru, který se dá využít – dá se extrahovat a mohou se z něj vyrábět nějaké potravinářské doplňky , pektiny apod. Obsahují také různé léčivé látky. Ale na druhou stranu, pokud je naší prioritou ochrana biodiverzity a zachování krajinného rázu, je takové experimentování s křídlatkou jako s energetickou plodinou velmi nebezpečné. Tím, že by se pěstovala všude možně, bychom její invazi velmi pomohli

Myslíte, že by bylo řešením introdukovat nějaké škůdce rozšířených invazních rostlin, kteří se nacházejí v té původní domovské oblasti?
To je velice perspektivní odvětví, na kterém se intenzivně pracuje. Samozřejmě, když máme nějaký plevel, který dělá problémy, zarůstá území, dělá ekologické škody, bylo by dobré najít v jeho původním areálu nějaký druh, který by například tento invazní druh požíral nebo na něm nějakým jiným způsobem parazitoval. Problém je, že nesmí přeskočit na další druhy, v krajině původní – například netýkavka žláznatá má příbuznou netýkavku nedůtklivou, což je náš původní druh. Existuje velké riziko, že kdybychom introdukovali nějakého parazita, který likviduje netýkavku žláznatou, časem přeskočí i na domácí netýkavku nedůtklivou. A to je příklad, který se může stát u většiny invazních druhů u nás. Takže je to riskantní.

Logo

Evropa se vždycky stavěla trochu skepticky k těmto biokontrolám, na druhé straně, v Severní Americe jsou problémy s invazemi natolik výrazné a působí tak velké ekonomické škody, že tam se introdukcí tolik nebojí a docela je úspěšně využívají – například na třezalku tečkovanou. V Austrálii jsou jednou z mnoha invazních rostlin opuncie a působí ekologické i ekonomické škody. Zarůstají rozsáhlá území, úplně přeměňují stanovištní podmínky a stěžují život původním druhům. A ekonomické škody způsobují tak, že znehodnocují pastviny - opuncii na seno nenasušíte. Takže tam existovala velká motivace a tlak, aby se situace řešila. A skutečně introdukovali můru Cactoblastis, která velice úspěšně redukovala početnost opuncií.

V Evropě se o podobném opatření zatím neuvažuje. To ale neznamená, že bychom zdejší invaze mohli brát na lehkou váhu. Vědci jich jen v samotné Evropské unii napočítali 11 tisíc druhů a škody, které rok co rok způsobují, odhadují na 13 miliard eur.

Spustit audio