Jako hravá koťata
Čtyři klarinetisty svedla dohromady studia na pardubické konzervatoři a pražské HAMU. Impulz k překročení ortodoxní klasiky dostali před lety od první dámy improvizace – Jany Koubkové. Od té doby členové souboru Clarinet Factory neustále zkoušejí, co neočekávaného a překvapivého mohou svými nástroji vyjádřit. Naposledy na desce Out of Home, při jejímž natáčení se sešli s Alanem Vitoušem, Lenkou Dusilovou a Epoque Quartetem.
Na pardubické konzervatoři se mladí muži chovali jako správní studenti – pečlivě a s nechutí cvičili stupnice, jinak by s profesorem Posekaným, který je řádně honil v základním řemesle, nevyšli, a vedle toho koketovali s jinými žánry – folkem, jazzem, hráli na klavír, na vandrech brnkali na kytaru… „Nechtěli jsme dělat crossovery. Touhle muzikou jsme se prostě bavili. Jinak jsme tvrdě cvičili klasiku s vidinou hry v orchestru,“ vzpomíná Jindřich Pavliš, člen Pražské komorní filharmonie. To se jim ostatně splnilo. I Vojtěch Nýdl hraje v PKF, navíc v SOČRu a v uznávaném sdružení Afflatus Quintet, Luděk Boura působí v orchestru Státní opery Praha a basklarinetista Petr „Pepino“ Valášek je členem Orchestru Karla Vlacha.
KLUCI, ZAHOĎTE NOTY
Nutnost absolvovat zkoušku z komorní hry svedla studenty HAMU v polovině devadesátých let k založení Českého klarinetového kvarteta. Zpočátku chtěli hrát klasiku, postupně ale zjišťovali, jak zoufale málo je pořádné literatury pro čtyři klarinety. A tak začali upravovat. S myšlenkou, že každý klarinet bude znít jako jiný nástroj. To byl první krok směrem ke Clarinet Factory, pro níž je typická žánrová nezařaditelnost, vliv různých proudů – klasiky, jazzu, minimalismu, etna i popu, k tomu umění improvizace a hlavně potěšení z tvorby, z muziky, ze souhry, z komunikace muzikantů mezi sebou navzájem a z kontaktu s publikem. Na své cestě potkali řadu spřízněných muzikantů – Janu Koubkovou, Lenku Dusilovou, Radku Fišarovou, Beatu Hlavenkovou, Bobbyho McFerrina, Alana Vitouše. Ten si spolupráci s mladými muzikanty pochvaluje: „Chlapi jsou jako hravá koťata, proto mě baví s nimi hrát. A navíc jsou to výborní a kultivovaní muzikanti.“
Interpretaci i tvorbu muzikantů ovlivnilo setkání s Janou Koubkovou. „Odvinulo se to jako neuvěřitelná náhoda. Kdesi ve třináctém patře domu v Paříži se konala jakási vernisáž. Vystoupili jsme z výtahu a Jana na nás začala mávat v domnění, že jsme nějací Francouzi. My na ni zamávali taky, a za chvíli jsme už stáli na pódiu,“ popisuje Jindřich Pavliš. „To Jana nás dovedla k tomu, abychom tvořili na pódiu – teď a tady. V improvizaci jsme byli trochu zablokovaní, to pocházelo už z konzervatoře. Až Jana nás vzala přes uši, abychom zkusili hrát jinak, než jsme byli dosud zvyklí,“ připouští Luděk Boura.
HLEDÁNÍ, KOMUNIKACE, EXPERIMENT
Nejnovější cédéčko Out of Home (vydává Supraphon) znovu potvrzuje, jak nezařaditelná tvorba Clarinet Factory je. V jejich skladbách slyšíme nejen vlivy různých hudebních žánrů, ale i kořeny hudby lidové – ať české, moravské nebo africké. „Vždycky hledáme podstatu věci – nezabýváme se ani tak harmonickou výstavbou skladby, jako se spíše obracíme k tomu, co je pod tou hudbou. Pracujeme s jednotlivými motivy a s atmosférou, důležitá je komunikace mezi námi, vnímáme, že skladba má nějakou sílu, proměnlivé barvy, které musíme zachytit,“ vysvětluje Jindřich Pavliš a dodává: „Klíčová jsou pro nás slova hledání, komunikace, experiment. V tom všem hledáme rovnováhu mezi rozumovou a pocitovou hudební tvorbou. Neustále mezi těmito póly oscilujeme. Na svých cestách po světě jsme pochopili, že zvláště mimoevropské národy hlavu do hudební tvorby moc nezapojují a vše má emotivní základ.