Antibakteriální nanočástice uprchlé do divočiny by mohly mít větší dopad na životní prostředí, než jsme zatím předpokládali.

16:58 16. srpna 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Stříbrné nanočástice mají antibakteriální účinky a používají se v celé řadě výrobků od ponožek po obvazy. Víme, že pokud se nanočástice dostanou do odpadních vod, mohou snížit aktivitu bakterií, které z vody odstraňují amoniak. Výzkum dopadu nanočástic na prostředí však zatím probíhal převážně v laboratoři, kde vědci sledovali jen jeden druh mikroorganismu nebo rostliny. Vědce z Duke University zajímalo, jak budou experimenty probíhat v realističtějších podmínkách pod širým nebem.

Kal z odpadní vody se stříbrnými nanočásticemi použili k pohnojení venkovních květináčů s rostlinami. O dva měsíce později už byly populace půdních bakterií mnohem chudší, než v květináčích ošetřených obyčejným kalem. Aktivita enzymů, které rozkládají organickou hmotu, byla v květináčích s nanočásticemi nižší o 34 %. Vědci také plynovou chromatografií měřili množství plynů, které mikrobi produkují. Výsledky ukázaly, že z květináčů s nanočásticemi uniká asi čtyřikrát více skleníkového plynu oxidu dusného. Ve velkém měřítku by to podle vědců bylo dost zneklidňující – především proto, že pokud se oxid dusný dostane až do stratosféry, rozkládá ozónovu vrstvu. Raději bychom proto měli doufat, že se nanočástice budou držet našich ponožek a do přírody uniknou jen výjimečně.

Zdroj: NewScientist

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít