Transfúzní stanice po celé České republice trápí nedostatek dárců krve. Jejich počet totiž stagnuje. I když nových dárců přibývá, zhruba stejný počet jich kvůli věku nebo nevhodnému zdravotního stavu krev přestává darovat. Nemocnice by rády získaly nové dárce, protože podle vyhlášky musí poskytnout krev v případě hromadných neštěstí a zajistit dostatečnou variabilitu krevních skupin.

Tento článek je více než rok starý.

9:10 19. srpna 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Transfúzní oddělení v pardubické krajské nemocnici vypadá velmi příjemně. Nejprve mám dojem, že jsem v nějaké kantýně pro lékaře - všude jsou stolky, u kterých posedávají lidé s kávou a limonádou. Proti vchodu je i recepce, kde mě sestra nechá vyplnit jakýsi dotazník. Zajímá je mé jméno, rodné číslo, adresa, zaměstnavatel a to, zda už jsem někdy krev dávala.

Nejprve mě sestra posílá na před odběr, kde mi zjistí krevní obraz a krevní skupinu. S výsledkem krevního obrazu si mě zve lékařka k dalšímu vyšetření zdravotního stavu, změří mi krevní tlak, prohmatá mě a zkontroluje krevní obraz.

Tady se dozvídám: „Bohužel dnes nesplňujete dva parametry krevního obrazu. Budu vám muset doporučit, abyste přišla znovu za měsíc.“

Přesto se chci podívat, jak to na odběru vypadá, a přidávám se k paní Renatě, která jde darovat krev podruhé: „Mám tatínka po vážné autonehodě, takže jsem tu proto, abych pomohla druhým.“

Renata si mezitím myje předloktí v místnosti před odběrovým sálem. Vcházíme dovnitř, kde je dalších asi 5 lůžek, s opěrkami na ruku a speciálními váhami.

Mezitím, co sestra připravuje paní Renatu na odběr, jiná mladá slečna, která před chvilkou odběr dokončila, omdlévá v předsálí. Sestry ji zvedají nohy a ukládají ji na lůžko do vedlejšího sálu, podle všeho se často nestává, že by lidé po odběru omdleli.

„Stát se to však může,“ upozorňuje mě lékařka. „Záleží, v jaké pohodě člověk přijde. Určitě je dobré den před odběrem hodně pít, a když jdete na odběr, ráno se určitě nasnídejte, ale nic tučného.“

Setra napíchne paní Renatě žílu a krev stéká do plastového sáčku na váze. „Je to malinké píchnutí jako třeba obyčejné očkování, takže je to skoro bez bolesti,“ uklidňuje mě paní Renata.

I když mi to tentokrát nevyšlo, za měsíc to zkusím znovu.

Zvětšit mapu: nemocnice v Pardubicích

Iveta Záleská Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít