Hudba dala africkým dětem ulice druhou šanci
Hudba nejen léčí a povznáší ducha, ale může představovat i start k novému životu. Příkladem je keňská hudební skupina Juakali Drummers. Její členové žili ve slumech v Nairobi a živili se sběrem odpadků. Takových dětí je jen v Nairobi sto tisíc. Juakali Drummers dnes hrají na koncertech a jsou na nejlepší cestě stát se profesionálními hudebníky.
V dunivém rytmu buší bubeníci do modrých plastových sudů. Jiní rozeznívají barely na vodu a trochu orezavělé plechovky. Podomácku vyrobený vibrafon rozeznívají pingpongové pálky.
Juakali Drummers jsou příběhem jako z pohádky. Příběhem o tom, jak se z kluků ulice stali úspěšní muzikanti. Měli štěstí. Ve slumech keňského Nairobi je našel italský bubeník, skladatel a producent Giovanni Lo Cascio.
Ten vysvětluje: „Jsem bubeník a miluji rytmus. Všechno, co jsem se naučil, má své kořeny v Africe. Chtěl jsem jí něco vrátit.“
Vybral pár kluků a dívek a sestavil z nich hudební těleso. S Giovanniho pomocí si kluci vyrobili i hudební nástroje. Z toho, co důvěrně znají: z odpadu, který jako kluci ulice našli na smetišti.
„Tento nástroj je vyroben z vodovodního potrubí, ale pěkně to zní,“ rozehrává Giovanni hudební nástroj z barevných novodurových trubek, který vypadá jako malé kostelní varhany. „Ze stejného potrubí je i flétna, v jejímž vnitřku najdete i kousek plastikového sáčku. Výroba nestojí skoro nic, ale má to duši… Naším cílem je dát duši věcem, které jsou jinak používány k obyčejným praktickým účelům.“
S trochou nadsázky platí totéž i samotných hudebnících. Než přišli do Juakali Drummers, žili na ulici. Před sebou neměli žádnou perspektivu. „Vybral jsem kluky ze stovek dětí ulice. Začal jsem přijíždět na pár týdnů čtyřikrát do roka a začal s nimi cvičit. A tak se zrodili Juakali Drummers,“ vzpomíná hudebník.
„Nehrajeme čistě africké rytmy, je to mix toho, co jsem se za ta léta naučil. Kousek z africké, latinskoamerické, kubánské i brazilské hudby. Melodie píšu já, texty tvoříme společně,“ nechává nahlédnout do tvůrčí kuchyně Giovanni.
„Texty písní jsou o životě, kterému jsme čelili na ulici. O tom, jak těžké je dostat se z ulice. O tom, jak je důležité vzdělání,“ říká mi jeden mladých hudebníků. „Zpíváme však i písně, které jsou věnované rodičům, jedna se přímo jmenuje Máma. Je to o matce, která každý den brzy vstane a tvrdě pracuje, aby nakrmila své děti.“
Z experimentu se Juakali Drummers stali populární hudební skupinou, která vystupuje nejen v Nairobi, ale i v zahraničí. Zatím stále pod vedením Giovanniho, otce celého projektu.
„Kluci dospěli a musí se postavit na vlastní nohy. Snad se jim podaří přetavit se do opravdu profesionálního tělesa. Snad se jim podaří využít toho, co se naučili, k obživě. Věřím, že se jim to podaří.“
„Bubny a rytmus jsou Afričanům vlastní,“ odpovídá redaktor zahraniční redakce Radiožurnálu Jaromír Marek na otázku, zda jsou Keňané skutečně tak muzikální, že dokážou hrát prakticky na cokoli, jak dokazují mladí lidé z Juakali Drummers. Ale jak vzápětí dodává, dostat se přes hudbu z ulice, jako se to podařilo členům této skupiny, se zdaleka nepodaří každému. Jak se žije v přelidněných slumech v Keni, přiblížil Jaromír Marek posluchačům Zápisníku zahraničních zpravodajů v rozhovoru, který si můžete poslechnout ze záznamu.
Zvětšit mapu: Nairobi, Keňa
