Tance napěchované informacemi

16. srpen 2010

Včela, která objeví louku plnou čerstvých květů, o tom umí zpravit svoje kolegyně v úlu zvláštním tanečkem. Je to objev profesora Karla von Frische už z poloviny 20. století. Od té doby celé generace jeho následovníků bádají, abychom se o včelách a jejich komunikaci dozvěděli co nejvíce. Lidé věnují včelám mnoho pozornosti, což je jistě dáno tím, že od nich za péči něco čekají. Výzkum včelí komunikace přinesl poměrně nedávno zajímavý poznatek, více nám prozradil Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského.

Jak včely určují vzdálenost.
Donedávna si vědci mysleli, že vzdálenost měří podle spotřeby „paliva“. Dnes se ukazuje z experimentů s tunely, že používají pro odměření vzdálenosti něco jako čárový kód, tj. že výrazné předměty v krajině, jako jsou stromy, hrany domů, terénní nerovnosti apod. jakoby počítají, a pak si navzájem sdělují počet těchto míst. Zajímavé je, že včely, které se na průzkumnice „dívají“, neomylně dokážou počet těchto výrazných předmětů odpočítat a trefit na to správné místo.

Co jsou v jejich řeči čárky a co mezery?
Když včela tancuje na plástu osmičku, vždycky uprostřed se zastaví a po určitou dobu vibruje zadečkem. A tuto dobu pozorují ostatní včely a podle toho se v krajině orientují. V rovném terénu, například na velkém lánu, je stejná vzdálenost znázorňována daleko menším počtem záchytných bodů, informačních hran, než v krajině, která je pestrá, kde je to samý sloupek a samý stromek. A jde o to, že taneček včely rekrutky zkopírují. Nejzajímavější je detail, jak si včela, která se vrátí z terénu, svolá svoje posluchačky. Na plástu uvnitř úlu je tma, plásty leží paralelně vedle sebe, mezi nimi jsou jen úzké uličky na dvě včely, které se tam sotva protáhnou. V jednom místě je jakýsi virtuální taneční parket, kde se tyhle tanečky a předávání komunikací děje. To je určité místo, může se v průběhu týdnů měnit, nicméně včela, která si tam přinese zprávu a zároveň vzorky, které nasbírá, se chytí pevně, všemi šesti nohama za okraje plástu a zatančí si tu figuru, tu zmíněnou osmičku. Ve chvíli, kdy provádí zmíněnou prostřední figuru, to kmitání zadečkem, jak je chycena velmi pevně za okraj buněk plástu a tak se vibrace do toho plástu přenášejí.

Včela medonosná (Apis melifera)

Udělá jakési zemětřesení.
Ano, a včely, kterým tahle zpráva patří, poznají, že někde se vysílá bude se tancovat zpráva o nalezeném zdroji potravy. Zjistí i směr a vydají se tam k tanečnému parketu, podívat se zprávu zblízka. To se změřilo pomocí laserových vibračních interferometrů, vibrace je možné nejen znázornit, odečíst, změřit , ale zároveň pomocí množství označených včel, kterým se na záda vyznačí číslo, případně čárkový kód nebo čip, je možné sledovat jejich skutečné reakce. Ukázalo se tedy, že plát funguje v úle jako pevná telefonní linka, že včely si mohou předávat zprávy v přeplněném obydlí, kde je spousta věcí, spousta jedinců, každý dělá něco jiného, je tam šum, a přesto zprávy doputují na správné místo. Takže rekrutky se vydají na taneční parket pozorovat tanečnici a je velice zajímavé, jak dochází k předání zpráv.

To je v naprosté tmě, že?
Ano, ve tmě. Tam je ještě zajímavá věc, která se už dávno ví, že ony si dokáží transponovat tu vodorovnou krajinu do svislé plochy a mají domluveno, že jih je nahoře. To znamená že směr ke slunci v poledne je svisle nahoře na tom plástu. Včely, které „pozorují“ tanečnici, se jí vlastně dotýkají. Nejde tedy o pozorování zrakem, ale pomocí tykadel, která přesně umístí v určitém úhlu a snaží se dotknout tanečnice. Těmi tykadly získají takovou stereoinformaci, díky níž jsou schopny rozpoznat přesně polohu tanečnice a odvodit úhel, v kterém včela tancuje. Teď když získají první informaci, začnou taneční figuru napodobovat. To znají i včelaři, když někdy vytáhnou opatrně plást, tancuje na něm několik včel najednou. Myslelo se, že to jsou pátračky, které se vrátily ze stejné louky a předvádějí tam novou zprávu paralelně, ale dnes už se ví, že jedna z nich je ta předtanečnice a ostatní rekrutky se pokoušejí ji napodobit. Snaží se zachytit rytmus a směr jejího tance, takže se de facto otáčejí jako ozubená kolečka v hodinkách. A když se jim to podaří, tj. když se potkají „hlavou u hlavy“, v dané rychlosti, rytmu a směru, vědí, že se jim podařilo napodobit tanec přesně a v tu chvíli si dokážou tuto informaci srovnat se zkušeností, kterou mají v paměti. Protože včela, která létá ven, si skutečně pamatuje jakousi bitmapu okolní krajiny. Řeknou si: „Aha, tam už jsem jednou byla, tam je takový veliký háj, strom, louka apod.“, a vydají se tam. Takže si mapu doplní aktuálním údajem, letí tam a znají směr a vzdálenost.

plástev

Zároveň při tanci dochází k předávání vzorku potravy, tj. tanečnice předávají rekrutkám také vzorek, jednak proto, že tak doloží pravdivost své zprávy a také proto, že to je doplňující informace o vůni a charakteru potravy, protože vůně hraje pro včely určitě veliký význam.

Ne všechny včely při hromadném výletu na tu pastvu se řídí tanečky, některé následují zkušenější družku a podnikají tzv.tandemové lety. Co by se namáhaly s navigací, chytnou se včely, která tam trefí! Pomocí označených včel a kamerových záznamů se ukázalo, že některá včela letí v odstupu pár centimetrů za tou první, přistávají vlastně současně na květu, vracejí se spolu a skutečně se jedná o jakousi tandemovou spolupráci - dokonce tyto včely spí v úle ve své blízkosti. Takže informace o zdroji potravy je předávána i tímto způsobem.

Spustit audio