Největší z Čechů skončil v průměru
Už desítky let se zpívá, že ten dělá to a ten zas tohle. Někdo prolézá squashovou pálkou, někdo se futruje párky a další zkouší, kam až se dá dojet na rotopedu. O tom, že lidé, kteří se snaží získat primát v lecjaké podivnosti, nemusí být zákonitě šílenci, je mimo jiné nový film Roberta Sedláčka.
Mít jako ústřední námět figury, které se pokouší vyniknout v různorodých disciplínách, je záležitost zajisté divácky atraktivní, nedá se však považovat za výsostně originální. Kniha rekordů Šutky kupříkladu předvádí romskou osadu na Balkáně, kde naprosto každý obyvatel patří k šampiónům, lhostejno v čem. Srbský režisér Aleksandar Manić pojal exkurzi do šutských uliček jako dokument, u něhož se divák neustále musí ptát, jestli jsou události vtipnou fikcí nebo někde taková trhlá vesnička opravdu existuje. U Největšího z Čechů je celá premisa komplikovanější.
V centru děje stojí režisér (Jaroslav Plesl), jeho producentka (Simona Babčáková) a kameraman (Jiří Vyorálek), kteří nezískali grant na svůj další film. Zavolal si je ale k sobě do Pelhřimova, do města rekordů a kuriozit, šéf agentury Dobrý den, aby jim nabídl lukrativní nabídku. Přál by si totiž natočit film o výjimečných tuzemských jedincích, kteří v očích veřejnosti zastupují většinou pozici bláznů a magorů. A jelikož filmařům na stole přistálo tři čtvrtě milionu jako záloha, klidně vytvoří hluboce lidské portréty lidí, co dokázali něco unikátního. Do týmu přiberou ještě mladou zvukařku a může se jít plnit komerční zakázka.
Hra s divákem tu probíhá na několika rovinách. V podstatě celou dobu sledujeme film o tom, jak se natáčel film, který nikdy nevznikl. Výstřední rekordmani jsou následně buď lidmi, co se i v reálném životě ženou za zvláštními tituly, nebo herci. A aby toho nebylo málo, v roli režiséra se dají objevit styčné body s kariérou Roberta Sedláčka, jenže nemáte nikdy jistotu, co všechno vychází ze skutečnosti.
Vytvořit mystifikační dokument patří ještě stále k osvěžujícím nápadům a je fajn, když si jde Sedláček znovu vlastní cestou. Jako u předešlých Mužů v říji se i humor odvíjí velmi svébytným způsobem a rozhodně se nejedná o další z řady tristně banálních legrácek. Vtipy nejsou například stavěny jen na tom, že někdo celý film opakuje sprosté slovo označující zadek. Sedláčkův humor je zlomyslný, lehce bizarní a místy tak trapný, až je vtipný. U jeho minulého filmu se dalo objevit podobné míšení pocitů jako v dílech Miloše Formana ze 60. let. Chcete se smát, ale zároveň víte, že daná scéna má svůj vážný kontext. Tentokrát to bohužel nefunguje konzistentně.
Ve snímku Největší z Čechů se nachází několik velmi legračních scén, leč obsahuje přibližně stejné množství nepříjemných minel. Jistě, humor vždy byl a bude ryze subjektivní, přesto právě v porovnání s Muži v říji jsou patrné změny. Jako by tentokrát chybělo správné načasování a přirozenější herci. Několik událostí vyzní do ztracena a pouze diváka uvede do rozpaků, jak strašlivě na plátně daná pasáž nefunguje. Záměrně zmiňuji na plátně, jelikož se domnívám, že ve scénáři mohlo vše vypadat bezproblémově. Při samotné realizaci však vyšlo najevo, že se herci s dialogy ne vždy na 100 % ztotožnili.
Obdobná potíž byla kupříkladu silně patrná v prvních epizodách seriálu Comeback, kdy si aktéři na své postavy teprve zvykali. Největší z Čechů je ale velmi nízkorozpočtový titul, který se musel stihnout natočit za 12 dní, takže na lepší přilnutí k postavám nebyl čas. Výsledek proto působí rozpačitě. Hodilo by se kvůli tomu opět skončit písní, tentokrát tou, kde jsi jednou dole a jednou nahoře. Zprůměrováním se ale dostáváme na pouhý střed, což zřejmě není místo, k němuž většina autorů cílí.
Související odkazy: ČSFD (flash trailer), oficiální stránky, Bontonfilm
Největší z Čechů
Komedie, Česko, 2010, 100 minut
Česká premiéra 26. 8. 2010
Režie: Robert Sedláček, scénář: Robert Sedláček, kamera: Petr Koblovský, střih: Matouš Outrata, produkce: Radim Procházka, hudba: Tomáš Kympl
Hrají: Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek, Johana Švarcová, Igor Bareš, Aňa Geislerová, Jan Hřebejk, Marek Taclík, David Švehlík a další