Šíření invazních rostlin cílem výzkumu

27. srpen 2010

S rostoucími škodami, které mají na svědomí nepůvodní druhy, se botanikové jejich studiu věnují čím dál tím intenzivněji. K nečekaným závěrům nedávno dospěl tým vedený profesorem Petrem Pyškem. Ukázal, že oproti všem očekáváním nehrají klimatické a geografické podmínky při šíření rostlinných vetřelců tu nejdůležitější roli. Existují totiž podmínky, které pomáhají rostlinám přežít i v prostředí na hony vzdáleném jejich mateřskému ekosystému. Více nám prozradil doktor Martin Hejda, který se na výzkumech podílel.

Obecně jsme sledovali jednak ekologické faktory, tj. jaké vlastnosti mají invazní druhy, a pak geografické faktory, tj. odkud druhy pochází. V čem byl náš přístup inovativní? Zabývali jsme se také socioekonomickými faktory, tj. toky obchodu, mobilitou obyvatelstva, hustotou zalidnění, HDP na hlavu apod.

K jakým závěrům jste dospěli?
Ukázalo se, že oproti původním předpokladům jsou socioekonomické faktory pro invaze velice důležité. Ekonomicky vyspělé země mají větší hustotu zalidnění, mají intenzivnější mezinárodní obchod. Samozřejmě, předpokládá se tam větší mobilita obyvatelstva aj., všechny tyto faktory jsou pro invaze velice důležité.

Znamená to třeba, že se k nám dostávají i druhy, které u nás nemají ideální klimatické podmínky?
To je podle mého názoru docela obecný jev, který je součástí biologických invazí. Dost často funguje tak, že druh je introdukován úmyslně - zejména to platí pro rostliny, ty jsou velice často introdukovány pro svou okrasnou hodnotu. Dlouhou dobu se vyskytují v podmínkách, které jim člověk připraví, tj. v nějakých hortikulturách, a nejsou příliš schopné samostatně se rozmnožovat, samostatně přežít zimu nebo během sezony vyprodukovat vitální semena, ze kterých by se populace reprodukovala. Teprve postupem času se vytvoří populace, která má už trochu jiné vlastnosti než měl druh ve svém původním areálu. A je schopná kolonizovat nová stanoviště.

Jak je na tom z tohoto pohledu Česká republika, má v introdukování invazních rostlin dlouhou tradici?
Nevím, zda v porovnání s ostatními evropskými zeměmi má větší tradici v pěstování takových druhů, nicméně je pravda, že třetinu české flory tvoří zavlečené druhy, což představuje asi tisíc druhů rostlin, a asi stovka z nich se považuje za druhy invazní, které můžeme potkat doslova na každém kroku. Skutečně ten podíl zavlečených druhů je v porovnání s ostatními evropskými státy poměrně vysoký. My ležíme na rozhraní různých migračních koridorů, kterými se do Evropy invazní druhy dostávají. Na jedné straně je to labská cesta, kudy lodě přivážejí vlnu, obilí a podobné tovary, se kterými se k nám dostane spousta semínek z celého světa, spousta druhů se sem šíří z jihovýchodu cestou dunajskou aj. Takže fakt, že u nás je těch nepůvodních druhů opravdu hodně, je možná důsledkem této okolnosti.

Dají se naopak na základě cest, které invazní druhy urazí, odhadnout trasy, kudy se pohybují lidé nebo komodity?
To není těžké dokázat. Velice známá lokalita je Čierna nad Tisou, velké železniční překladiště – tam chodí botanické exkurze, protože je tam obrovská hustota nepůvodních druhů z celého světa. Mezi tím, kudy se vozí zboží nebo kudy migrují lidé, a výskytem nepůvodních druhů je silná korelace.

Existuje nějaký invazní druh, který by pocházel například ze střední Evropy a způsoboval škody někde jinde ve světě?
Těch je! Druhy, které my považujeme za běžné rostliny a nejsou to pro nás plevele, neporůstají rozsáhlé plochy, se jinde mohou chovat jinak. Například třezalka tečkovaná vytváří v Severní Americe obrovské porosty, mění druhové složení prérií, což má velké ekologické, ale i ekonomické důsledky.

Spustit audio