Strakonická dudlijáda
Ve dnech 26. – 29. srpna 2010 proběhl ve Strakonicích již 19. ročník Mezinárodního dudáckého festivalu. V pestré programové nabídce kromě folklorních pořadů nechyběly také koncerty duchovní hudby, středověké hudby a vážné hudby v podání Jihočeské filharmonie se sólovými dudáky, odborné dudácké semináře, dětské pořady, volné scény, výstavy, jarmarky a spontánní dudácké improvizace po celém městě.
Zapomenutá tradice, v žádném případě
Dudy jsou pozoruhodným archetypem. Jejich zvuk a podobu pozná i malé dítě. Však jsou také hudebním nástrojem, který se podílel na vývoji hudební tradice mnoha národů. Pocházejí patrně z pasteveckých oblastí přední Asie, odkud se rozšířily do severní Afriky a celé Evropy. Dudy dnes nepatří jen k historickému a etnomuzikologickému dokladu hudebního odkazu minulosti, jsou živým, v duchu tradic udržovaným nebo k životu znovu probuzeným nástrojem. V roce 1967 se ve Strakonicích díky nápadu a iniciativě dudáka Josefa Režného uskutečnil první ročník festivalu. Kde jinde, vždyť od Strakonic pocházel legendární Švanda dudák! Každé dva roky se sem vrací dudácké pištění a bzučení, jež si vydobylo světový věhlas.
Od folklóru po rock
Na festival přijíždějí různorodá hudební tělesa, od komorních po velké orchestry vojenského typu, od folklorního zaměření po rock, hard rock až metal. Dudáci hrají na primitivní nástroje jako např. sardský soubor Cuncordia a launeddas, jehož členové mají k dispozici jen několik rákosových trubic a jako měch slouží vlastní ústa. Jiní představují konstrukčně složité a mimořádně libozvučné nástroje jako jsou anglické northumbrianské malé dudy, na něž koncertuje soubor Robson´s choice v čele s Neilem Smithem, který je pravidelným hostem festivalu. Jako projev náklonnosti se naučil česky, a dokonce i česky zpívá.
Do Strakonic zavítá řada sólových dudáků jako např. mladý Rakušan Michael Vereno, kterého zde jako dítě dudy okouzlily, pořídil si nástroj z dílny valašského Pavla Čípa a dnes je virtuosem, jenž předvádí unikátní střídání pozice pravé a levé ruky na melodické píšťale a letos získal diváky lyrickou písní „Dal jí květinu a ona mu ukradla srdce...“ Co by však Strakonice byly za dudácký festival, kdyby zde chyběl pořádný skotský orchestr! Dudácký orchestr okresu Nielston se těší mimořádné přízni publika. Prestižní těleso se letos přestavilo na jevišti i s dudáckými přáteli z Japonska, v hledišti nadšeně aplaudoval fanklub ze Švédska. Dalším pravidelným hostem je Královský dudácký orchestr ze španělské Galicie, který letos přizval ke spolupráci soubor z obce Verín, kde se dodnes uchovala tradice masopustní obchůzky s maskou zvanou „choqueiro“ (oblečení toreadora je doplněno kravími zvonci, škraboškou, v ruce drží bič, s nímž se vrhá do davu). Trojici velkých orchestrů letos doplnil bretaňský soubor Bagad Plougastell.
Dudácký festival je samozřejmě významnou folklorní přehlídkou. Většina účinkujících se stále obléká do kroje nebo speciálního kostýmu a hraje lidovou muziku. Objevují se však i civilní koncepce jako v případě belgického Griff tria, jehož mottem je „Dudy ano, ale bez kiltu“. Hudba mladých muzikantů se zakládá na autorské tvorbě respektující tradice. Cestou směrem do dudácké budoucnosti byl rozhodně koncert Jihočeské filharmonie se sólovými dudáky. Diváci mohli vyslechnout tvorbu současných českých skladatelů, kteří píší hudbu pro dudy (Jaroslav Krček, Josef Krček, Jiří Teml, Karel Krasnický, Zdeněk Bláha nebo Josef Kuneš), a obdivovat hru především mladých sólistů (např. Dalibor Bárta, Josef Kuneš). Poslední zmiňovaný zde uvedl skladbu Dudlijáda, která nádherně vystihuje atmosféru dudáckého dostaveníčka ve Strakonicích. Další žánrovou polohou festivalu byla středověká hudba v novém „rockovém“ kabátě reprezentovaná českými skupinami Arcus nebo Dei gracia a německým Trittfestem. Svalnatí členové Arku odění v kůži (téměř všichni učitelé hudebních škol) i vlasy vlající Trittfest přilákali do hlediště mladé publikum a způsobili pořádnou festivalovou vichřici.
Festival pro každého
Při analýze věkového složení účinkujících i návštěvníků snadno zjistíme, že festivalu se aktivně či pasivně zúčastňují všechny věkové kategorie. Radost rozdávaly děti při hrách na zvířátka, vitalitou ohromovali senioři. Vždyť ze Skotska dorazil Dudácký orchestr požárního sboru z West Midlandu se čtyřiasedmdesátiletou bubenicí. Ze Slovinka přijel soubor Tine rožanc s tanečníky seniory. V každém z nás je určité dudácké podhoubí, které může kdykoli vyklíčit jako u jedné z divačky, která prohlásila: „Kdyby mi někdo před pěti lety řekl, že budu objíždět folklorní festivaly, natož tento dudácký, řekla bych mu, že se zbláznil.“ Tento fakt podporuje i skutečnost, že dudáky najdeme mezi profesemi jako je třeba atomový fyzik. Zřizovateli dudáckých souborů jsou nejrůznější subjekty, skotská armáda a hasiči, slovinští železničáři a také španělský král Juan Carlos. Jistě je dobře, že při pestré festivalové nabídce myslí organizátoři i na dudáky – odborníky, a proto byl na programu seminář Když dudy neladí, dudák si poradí. Výstava Dudy v proměnách místa a času ukazovala nástroje z různého typu dřeva i kůže. Za pozornost jistě stál estonský exemplář vyrobený z kůže celé lišky.
Mezinárodní dudácký festival ve Strakonicích je festivalem přátelství napříč národy a kulturami. Snad tedy na závěr můžeme citovat slova neúnavného organizátora, režiséra pořadů, konferenciéra, hudebníka a tanečníka Zdeňka Vejvody: „Dudáci všech zemí, spojte se! Ať žije 20. ročník! Nashledanou v roce 2012!“