Karel Wichs: Narkotrafikanti Mexiko

Nejdůležitější z nich bylo zatčení Edgara Valdése Villarreala, kterého mexický president Felipe Calderón označil za jednoho z nejhledanějších zločinců na kontinentě. Villarreal byl také znám jako Barbie. Tuto přezdívku nedostal po německém masovém vrahovi Klausu Barbiem, i když si často počínal jako on. Villarrealovi podřízení ho nazvali Barbie, protože stejně jako ona panenka má blond vlasy, je modrooký a má světlou pleť.

Narodil se v roce 1973 v Texasu ale už patnáct let žije v Mexiku, kde pracuje na vedoucích místech v drogovém kartelu Beltrán Leyva. Když byl vloni v prosinci zastřelen v přestřelce s mexickými vojáky šéf šéfů Arturo Beltrán Leyva, aspiroval na jeho místo právě Barbie. Kromě pašování drog bude obviněn také z organizování několika set vražd. Federální mexická prokuratura na jeho dopadení letos vypsala dva a čtvrt miliónu dolarů.

Drogové kartely si rozdělily Mexiko na řadu oblastí. Kartelů je nepočítaně, ale těch velkých je jenom šest. Kartel Beltrána Leyvyho ovšem mezi nimi vyniká. Z Mexika sahá na jih do Kolumbie, odkud přichází kokain. A na druhou stranu do Spojených států, kde se převážně konzumuje. Kartely bojují nejen proti policii a vojákům, ale také - a vlastně hlavně - mezi sebou o větší vliv na pašování drog. V současné době je takovým bojištěm asi pětina území Mexika. Je-li některý kartel oslaben, vrhají se ostatní na jeho území, aby je zabraly. Z povahy věci vyplývá, že stále dorůstají noví drogoví bossové. V současné chvíli je v Mexiku vypsána odměna na 36 šéfů kriminálních band.

V roce 2006 vyhlásil president Felipe Calderon válku pašerákům drog. Za necelé čtyři roky zahynulo v souvislosti s drogami 26 tisíc lidí, to znamená přibližně dvacet lidí denně. Kartely se zabývají nejen pašeráctvím drog ale také únosy lidí. První vynáší 13 miliard dolarů ročně, únosy pak „jenom“ 50 miliónů. To jsou údaje mexické Celostátní komise lidských práv. Není divu, že obchod, který tolik vynáší, dovoluje kartelům, aby nakupovaly nejmodernější zbraně a podplácely nejen úředníky a policisty. President Calderón povolal před časem do boje s narkotrafikanty vojáky a veřejně přiznal, že policisté nejsou příliš důvěryhodní.

Ve státě Chiapas, kudy přichází většina kokainu do země, vyšetřují ročně průměrně jen 30 případů pašeráctví. Je to svým způsobem výraz beznaděje, neboť není zvykem, aby v demokratickém státě zasahovali vojáci místo nebo i spolu s policisty.

Vláda se domnívá, že příčinou růstu násilí je paradoxně úspěch její politiky tvrdé ruky vůči pašerákům. Mexiko je prý svědkem lítého boje o stále menší porci zisku mezi kartely, kterým se nedostává výrazných lídrů. Vládní kritici si však myslí, že velké kartely, které se zmocnily větší části země, používají násilí k udržení své moci.

Skutečností je, že k rozkvětu pašeráctví přispívají lidé bez dokladů. Pocházejí zejména ze zemí Střední Ameriky a chtějí se přes Mexiko ilegálně dostat do Spojených států. Pašeráci je unesou a žádají za ně výkupné, přibližně tisíc dolarů. Jestliže ho nedostanou, nabídnou jim spolupráci, tj. aby propašovali do USA určité množství kokainu. Jestliže odmítnou, zastřelí je. Minulý týden takto skončila největší skupina emigrantů bez dokladů. 73 jich bylo zavražděno. Zachránil se jediný Ekvádorec. V pondělí přiletěl na náklady mexické vlády do vlasti. Bez halíře, ale živý.

Spojené státy by rády ve vlastním zájmu pomohly
Mexiku v boji s pašeráky drog. V rámci programu Mérida, do něhož Washington vložil 400 milionů dolarů, dostává Mexiko pomoc v podobě dodávek techniky a školení antidrogových specialistů. Součástí potírání pašeráctví je i zeď, kterou vybudovaly Spojené státy na hranicích s jižním sousedem. Tento týden k ní přijelo i prvních 500 z 1200 severoamerických vojáků, kteří ji budou pomáhat střežit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.