Přepis Poradny pro spotřebitele: "Falšování potravin" - 6.9.

moderátorka
--------------------
Otevíráme ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha naši pravidelnou spotřebitelskou Poradnu. Ve vysílání už je se mnou pan docent Michal Voldřich z Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické. Vítám vás tady, dobrý den.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Dobrý den.
moderátorka
--------------------
Slíbila jsem jednu otázku, tak ji položím. Falšují se u nás potraviny?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Falšují se všude, u nás, ve světě, všude.
moderátorka
--------------------
Máme nějakou šanci coby jako spotřebitelé to poznat?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Tak máme šanci. Můžeme vybírat podle ceny. Vždycky podivně nízká cena, pokud to není akce řetězce, tak může být spojená s nějakým falšováním. Nákup výrobku od dodavatele, kterého neznám, nebo neznámého dodavatele, také velmi často, nebo ne často, ale může být častěji zdrojem potravin, které nemají tu kvalitu, nebo jsou falšované. No, a pak teda něco, co vysloveně nám je divné, podezřelé, jsme zvyklí na nějakou chuť, na nějakou kvalitu, nějak to vypadá, voní a je to zřetelně něco jiného, než čekám. Objednám si v restauraci nějaké medailonky z panenské svíčkové, ale místo toho mi přinesou zřetelnou kýtu, takže to je také falšování.
moderátorka
--------------------
Ale co se vůbec nejčastěji u nás v naší republice falšují, které ty potraviny?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Ono se to nedá takhle říct. Oni jsou kauzy, které vždycky vyplynou, většinou takové, které buď se mediálně nafouknou, případně takové, které mají nějaké dopady zdravotní. Teď třeba veliká kauza byla, známá čínská kauza, která skončila smrtí údajně teda čtyř až sta malých dětí a postihla asi 300 tisíc těch kojenců, kdy teda to bylo podání falšovaného, falšované mléčné výživy, kde snížení podíl mléka byl maskován přídavkem toho toxického /nesrozumitelné/, který způsoboval selhání ledvin u těch dětí. Dále mediální téma byly také ty lihoviny vyráběné, vlastně prodávané načerno, většinou ještě bez DPH, bez příslušných daní a vyráběné z technického, nebo z denaturovaného lihu. K denaturaci lihu se kromě benzinu a peridinu používá v poslední době zejména látka bitrex. To je taková strašně hořká látka, kdy ta lihovina v nízké koncentraci je velmi hořká, nedá se pít, ale ten fígl spočívá v tom, že ti falšovatelé přidávají do denaturovaného lihu savo, oxidační činidlo také tedy mimo jiné, který zoxiduje tuto látku a hořkou chuť odstraní. Tím ale ten líh může stále být nebezpečný, protože technický líh, denaturovaný líh může být i technickým lihem, může obsahovat jiné příměsi další a může potom vést ke zdravotnímu poškození. Takže toto téma také bylo. Jinak ještě co se týká teda toho objemu, tak ono se to kvantifikuje podle toho, jaké jsou záchyty. A většinou se vyplatí těm falšovatelům falšovat buďto něco, co se vyrábí ve velkém objemu. Třeba prodávají se tisíce, miliony litrů, tuny třeba rostlinného oleje, ovocných šťáv, tak tam potom i malé falšování přináší tomu výrobci zisk. No, a pak to jsou produkty, které zase jsou naopak velmi drahé, kdy se vyplatí prodat jednu láhev whisky, nebo koňaku, který není koňakem, protože třeba byl vyroben nějakou jinou cestou.
moderátorka
--------------------
Potom možná asi, když už jste mluvil o tom velkém množství, tak třeba džemy nebo kečupy asi, nebo také med.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Také, také, také med je velmi typické. Med je komodita často falšovaná proto, že pochází, není to žádná velkovýroba většinou, že pochází vlastně od těch drobných včelařů, vykupuje se. I ti zpracovatelé med někde nakupují, takže ten problém je spíš tam, kde se sbírá z více zdrojů. Navíc je to relativně snadno falšovatelné. Med je taková, jako nikomu většinou neublíží, ale spíš teda se jedná o ošizení toho zákazníka, že zaplatí za něco, co není to, za co to je vydáváno, peníze, které si to nezasluhuje. Jsou běžné případy, kdy třeba při silnicích jsou prodávány medy, které ani nejsou medy. To třeba jsme zachytili společně s inspekcí před pár lety, že to byl, to byl cukerný sirup, sacharóza koncentrovaná a bylo to jenom trošku navoněné aromatem. To se dá koupit, medové aroma. Bylo to obarvené trochou kuléru. Jinak falšování medu ale je takové téma citlivé. Tam se falšuje, nebo to falšování postihuje všechny ty typy falšování, jak teda náhražky toho cenného něčím levným, jak jsem mluvil o tom cukru, nebo doslazování medu. Pak ale se tam může falšovat i, že se vydává ten med akátový třeba, nebo za akátový jiný, který ty parametry nemá, je levnější. Případně třeba se falšuje původ toho medu. Čína je velkým producentem medu a zase byla před léty kauza, kdy se diagnostikoval ten čínský med právě na základě zjištění přítomnosti antibiotik, kterým v rozporu teda s evropským právem jsou ošetřována, nebo byla ošetřována čínská včelstva.
moderátorka
--------------------
Jak tu situaci řešit? Koupím si nějaký výrobek, nějakou potravinu a opravdu se mi to nezdá, ta chuť je prostě jiná. Kam s tím mohu přijít? Kde mi poradí?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Tak nejlépe na potravinářskou inspekci. Tohle samozřejmě každý stát hlídá, protože dělají to jednak celníci, celní správa má velice vybavenou laboratoř technickou tady v Praze, pak i Státní potravinářská a zemědělská inspekce investovala do laboratoře v Brně. Mají tam super stroj, který umí poznat i malé přídavky vody do vína a do burčáku. Také tím se poměrně zatím proslavují. Veterinární ústavy také se věnují zkoumání autenticity těch potravin na bázi masa, včetně teda i toho medu plus teda ten speciální ústav výzkumný v Dolu tady u Prahy, kde vyvíjejí metody. A pak teda školy. Naše pracoviště, naše fakulta je velice aktivní, protože to je téma, které je významné jak pro ty výrobce, aby nebyli šikanováni třeba ze strany kontrolních orgánů a na druhou stranu ale byli i chráněni, protože zájmem poctivého výrobce je fair play na trhu a těžko bojuji s konkurencí, když prostě vyrábím řádné potraviny. Tak třeba případ masné výroby. Tam některé výrobky, některé potraviny byly definovány komoditními vyhláškami, kdy máme tady teďka stále ještě platnou komoditní vyhlášku pro maso, masné výrobky, která přesně definuje, co musí obsahovat vídeňský párek. Ale nevýhoda je v tom, že platí pouze pro výrobky vzniklé na našem území. Takže když v Polsku vyrobí něco, co nazvou vídeňský párek, tak na to se nevztahuje ta naše vyhláška a můžou potom sem vozit potraviny, které nekonkurují, nebo nemají vlastnosti. A mohou se dostat na lepší ceny a než to ten spotřebitel pozná, tak je většinou ten poctivý, pravý třeba už zkrachován, zničen. Ale jak jste se ptala, jak to poznám. Poznám to tak, že kupuju od výrobců renomovaných, kde znám teda ten původ. Takže velcí výrobci, třeba můžu jmenovat značky, nemusím, velcí výrobci, známí výrobci tam si netroufnou falšovat. Když to je něco, kde není známý původ, i to, že řetězec uvádí sebe jako importéra, podle zákona může, neuvádí původce, tak i to je určitá pojistka, protože případný problém padá na toho prodávajícího. Ale něco vysloveně neznámého, říkal jsem o tom medu u silnice, nebo co je z nějakého podezřelého zdroje. Další potom je cena, podezřelá cena. Pokud je něco hodně levné, nemůžu koupit uzeninu za 26 korun kilo, aby byla z masa, když výkupní cena masa je kolem 50 korun za živou váhu toho prasete, včetně štětin, kůže, kopyt, všeho, co to zvíře má na sobě, plus ještě energie práce. Takže to je zřejmé, že za tu nízkou cenu to musí být něčím nastaveno. Totéž u nápojů. Když láhev, cena PET láhve se pohybuje od, já nevím, v řádu korun, tak když se něco prodává jako finální cena za čtyři koruny, tak to je podezřelé, protože tam nezbývá moc prostoru pro ten obsah. Takže cena. Může samozřejmě tady hrát roli i nějaká akce řetězce. Potom je to oprávněné, ale zas teda očuchám, ochutnám. No, a potom na co jsem zvyklý. Kupuji si maso od svého řezníka, uzeniny od svého řezníka, ochutnal jsem to, chutnalo mi to, kupuju to dál a nejsem klamán.
moderátorka
--------------------
Zkrátka my zákazníci musíme být stále ve střehu. Pokud i vy máte otázky na našeho dnešního hosta, na pana docenta Michala Voldřicha, tak je můžete telefonovat na naše dvě telefonní čísla 221552525, anebo druhé číslo 221552424.
moderátorka
--------------------
Posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu 2 Praha. Naším hostem je pan docent Michal Voldřich. Mluvíme o falšování potravin, o tom, co bychom měli kupovat, na co bychom měli dávat pozor. A už tu máme první dotaz. Paní posluchačka se dovolala, dobrý den.
posluchačka
--------------------
Dobrý den, Svobodová.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Dobrý den.
moderátorka
--------------------
Dobrý den.
posluchačka
--------------------
Dobrý den. Já bych řekla, že jsem moc ráda, že se některé státní instituce věnují tedy kvalitě a nezávadnosti potravin, ale myslím si, že právě to falšování může spočívat už v tom, že vlastně ten neustále zmenšující, ta deklarace toho složení těch výrobků že vlastně už bez lupy většina lidí to složení ani nemůže přečíst. A potom také to označování například těmi éčky, kdy zase většina lidí samozřejmě není vzdělaná v chemii, aby se v tom tak dobře orientovala. A vlastně tak jsou tam uváděna éčka a jsou směšována ta přírodní s těmi syntetickými. Takže tam třeba si myslím, že by i nějaká vysoká škola měla tady v tom třeba udělat nějaké návrhy a udělat nějaké roztřídění, že by se ty éčka opravdu označovaly jako jinak éčka přírodní a jinak syntetická. A potom ještě mi strašně vadí, že taky není dobře označováno to GMO potraviny, to znamená ty geneticky manipulované, to znamená třeba kukuřice, sója, což může být hodně v sušenkách. Lidi to tak dobře neznají. Kdyby tam bylo GMO, tak zase se v tom líp orientují, než když je tam nějaký MON a číslo, nebo něco. Ale jak říkám, a potom hodně mi chybí na těch etiketách tak třeba země původu. Mnohdy tam bývá třeba jenom Evropská unie nebo něco podobného. Takže jenom jak vy se na tohle díváte a jestli je možný z vaší strany nějaká náprava? Děkuji pěkně.
moderátorka
--------------------
Děkujeme, paní Svobodová.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Tak já se obávám, že to se týká pravidel pro označování. Tam asi jako vysoká škola moc nevzmůžeme, můžeme dávat náměty. Co se týká nějakých informováni společnosti a spotřebitelů, to děláme, webové stránky naší fakulty, jednotlivých ústavů, ale to dělají i ty kontrolní orgány. Zmínila jste ta éčka, tak velmi pěkný web má právě ta Státní zemědělská a potravinářská inspekce, kde máte vysvětlena všechna ta aditiva i co znamenají. Trošku bych vás nasměroval, syntetická a přirozená éčka, to je trošku nesmysl, protože i když ta látka je třeba přirozeně identická, nebo je izolovaná z přirozeného zdroje, případně třeba kyselina citronová, vyrobená přirozenou cestou, také přirozenou cestou a z plísní Aspergillus niger, tak tam není velký rozdíl mezi citronovou kyselinou, která je v citronu, a citronovou kyselinou, která byla přidána, vyrobená právě touto biotechnologií. Tam trošku jsme jako spotřebitelé obětí masáží těch různých pseudovykladačů. A vůbec teda jedovatá a nejedovatá éčka je absolutní nesmysl, protože všechno, co do potravin se může přidávat, probíhá a podléhá přísnému schvalování, přísné kontrole. A když se objeví někde náznak něčeho, že trošku by z toho mohl být problém, tak se udělají opatření a ta opatření se udělají ještě na principu té předběžné opatrnosti. To znamená, i když to ještě není potvrzeno, že to je špatné, tak už se to zakáže a už se to nesmí používat. Takže vůbec jedovatá éčka je absolutní nesmysl. Samozřejmě s tím falšováním ta éčka souvisí, protože pokud třeba v jahodovém džemu snížím podíl jahod, nahradím je jablky, deklaruji to, to můžu podle zákona, podle složení neříkám, nebo neprodávám něco falšovaného, tak tu barvu, kterou snížím tím úbytkem jahod, musím něčím nahradit, musím to něčím přibarvit. No, a tady už se potom zase otvírá prostor a máte pravdu, že asi je lepší dětem dávat přirozené antokiální červená barviva než teda sice bezpečná, ale syntetická a potenciálně podezřelá éčka.
moderátorka
--------------------
Taková byla odpověď pana docenta Michala Voldřicha a už máme další dotaz. Dobrý den, můžete se ptát.
posluchač
--------------------
Hezký dobrý den, u telefonu Mencl, Plzeň. Pane doktore, dvě věci. Jednu obecnou otázku, jaký máte náhled na to, že jsme vstupem do Evropské unie zrušili naše platné normy, které od roku 27 se tady nějakým způsobem vykrystalizovaly, byly na špičkový úrovni, vlastně nejlepší na světě a my jsme od toho prostě ustoupili? Tedy to je jeden dotaz. A druhý dotaz, co říkáte na to, že výrobci cpou do uzenin neúměrně vysoké množství vody a v podstatě se to nedá postihnout? To je vše, děkuji.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Dobře.
moderátorka
--------------------
Děkujeme, pane Mencle.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Co se týká těch norem, my jsme ty normy nezrušili, pouze se znezávaznily. Takže jsou výrobci, kteří se k těm normám hlásí a kteří také ty výrobky prohlašují, že jsou vyrobeny podle těch ČSN. Problém je trošku ve spotřebitelích, protože třeba jsem měl spolužáky, nebo mám spolužáky v konzervárnách a vyráběla se vepřová konzerva podle ČSN, která byla jako super, že to se krájelo, dávalo na chleba. A to, co se z toho udělalo teď, je v podstatě nějaký low-end, který je asi teda výsledkem tlaku distribučních řetězců, ale i nás, nakupujících. Nakupujeme podle ceny. A to jsem říkal v tom prvním vstupu, že pokud kupuju půlkilovku masa za cenu, která je neúměrná nákupní ceně masa, tak v podstatě co můžu čekat, že to bude nějaké sádlo, nějaké kůže a nějaké náhražky. A tedy v té konzervárně nebo masně vyrobili potom, asi myslím předloni, podle ČSN nějaký podíl těch socialistických konzerv masových, ale v podstatě neprodali je. Ten poměr mezi prodanými kvalitními a těmi nekvalitními byl pořád několik, několik řádů. Takže ČSN stále jsou použitelné, výrobce se k nim může přihlásit. Pokud by se udělala kampaň k ČSN a využila se třeba v součásti jako Klasa, nebo něco dalšího, tak je to určitě cesta. A pak jste se ptal na tu vodu, tak to je vlastně totéž. Pokud ten spotřebitel pořád bude ochotný kupovat, nebo nakupovat podle ceny, koupí si nějaký junior salám, nebo nějaký jiný low-end salám a je ochotný za ten kus masa, za ten kus uzeniny dát teda jenom tak nízkou částku, tak nemůže čekat něco unikátního. Oni zkoušeli i v rámci Technologické komory České republiky a jiných zkoušeli nějaké, nějaká opatření, různé kampaně, ale zatím se to rozvíjí velmi pomalu. Ten spotřebitel stále nakupuje jenom to nejlevnější zboží, stále velký okruh, ale je to dáno krizí, příjmy, situací. Musíme ještě počkat, než se to změní.
moderátorka
--------------------
No, a ještě stihneme odpovědět na jeden posluchačský dotaz. Dobrý den, můžete se ptát.
posluchačka
--------------------
Ano, dobrý den. Slyšíte mě?
moderátorka
--------------------
Ano, velice dobře.
posluchačka
--------------------
Posluchačka z Prahy. Prosím vás pěkně, chodím nakupovat do všech možných samoobsluh v Praze. Všude zjišťuju, že brambory jsou osvětlovány intenzivním světlem seshora, ve všech samoobsluhách. To je hrozně škodlivý. V těch bramborách se tvoří jedovaté toxiny, jmenuje se to solaminy. A když potom ty brambory, které jsou intenzivně osvětlovány několik dní, když leží v samoobsluze, tak potom je uvaříte a máte z nich zelenou vodu, a to je teda opravdu velmi škodlivé pro lidské zdraví. Nechápu, jak nemohou potravináři vědět, že brambory se nemají osvětlovat. To bych chtěla připomenout, ať to teda ve všech samoobsluhách nějak upraví. Já si vždycky vybírám brambory z hloubky, který nebyly osvětlovaný. A to je všechno, děkuju vám.
moderátorka
--------------------
Děkujeme také.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Děláte dobře, že berete z hloubky, i když to trochu přeceňujete. Ten solanin a čakonin brambor tam vznikají, ale vznikají ve velmi nízkých koncentracích. Většinou je to doprovázeno zelenáním. Takže aby ta brambora byla vůbec teda uvažovatelná jako zdroj nějakého ohrožení zdraví, když pod všemi limity a spíš teda dlouhodobá expozice, několik desítek let, kvanta takto ozařovaných brambor, tak už byste viděla, že jsou zelené. Takže já bych se toho zas tak nebál. Ale je pravda, že by nemusely být ozařovány a je dobré brát ty brambory zespoda. Spíš vám může vadit ta zelená barva, může vám vadit ta nahořklá chuť, která je s tím zelenáním a tvorbou těch glykoalkaloidů spojená.
moderátorka
--------------------
Pane docente, já se vás samozřejmě nemůžu ptát na to, kde nakupujete, co nakupujete, co byste nám doporučil, to ne, ale chci se vás zeptat jinak. Byl jste se podívat někdy na farmářských trzích a byl jste spokojen?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Jo, ty farmářské trhy jsou bezvadný nápad. To je určitě skvělé. Ono obecně jako ten trend v těch potravinách se dostal trošku do extrému v tom smyslu, že se tlačí výrobci k neúměrným prodlužování trvanlivosti a potom se i ztrácí v podstatě ta podstata té potraviny, protože ta šunka, uzenina, lahůdkový salát, bageta, chlebíček je nejlepší čerstvě upečená, čerstvě připravená, čerstvě vyrobená. A jakmile už to potom nutím do nějakých sedmi, čtrnácti, 21 dní trvanlivosti, tak tím klesá ta kvalita. A totéž je i s tou zeleninou, ovocem, čímkoliv. Takže jakmile cokoliv pomůže zkrátit tu logistiku, zkrátit tu, kdy se mrkev vyndá ze země a prodá zákazníkovi a sní, teda skončí v ústech nebo v polévce, tak to je určitě všechno pozitivní a žádoucí.
moderátorka
--------------------
Poslední připomínka od jednoho posluchače, který napsal na mail. "U neznámého zboží, tedy u potravin, se řídím tím, jestli výrobce uvádí na obalu kontakt na sebe, protože ten nepoctivý to určitě neuvádí." Souhlasíte?
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Souhlasím, určitě jo. Výrobce, distributor nebo dovozce musí být uveden vždycky.
moderátorka
--------------------
Naším hostem ve vysílání Českého rozhlasu 2 Praha byl dnes pan docent Michal Voldřich z Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické. Než to někomu řeknete, takového...
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
VŠCHT.
moderátorka
--------------------
Ano, to bude možná rychlejší. ...VŠCHT Praha. Mluvili jsme o falšování potravin. Tady ve vysílání se loučíme. Vy teď odcházíte do naší kanceláře, kde budete sedět u počítače a budete odpovídat na dotazy našich posluchačů na našem chatu Český rozhlas 2 Praha. Budete tam zhruba 15 minut. Takže to je ještě pokračování dotazů našich posluchačů. Tak ať se vám daří a zase někdy příště u nás na slyšenou.
Michal VOLDŘICH, docent, Fakulta potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze
--------------------
Děkuju, na slyšenou.