V Ústí nad Labem vzniká stálá expozice o českých Němcích
V rekonstruovaném muzeu města Ústí nad Labem vzniká první stálá expozice dějin a kultury německy mluvících obyvatel českých zemí. Jejím cílem je nejen zkoumat, ale představovat i kriticky hodnotit přínos německy mluvících obyvatel českých zemí z domácího pohledu s propojením do evropského kontextu.
Půjde o nejrozsáhlejší a nejnákladnější český muzejní projekt vůbec, na rozloze 1500 metrů čtverečních. Jen evropská dotace přesáhla 300 milionů korun. Otevřít by se měl na konci roku 2011. Na projektu se podílí městské muzeum, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, další vědecké instituce v regionu, Ministerstvo kultury a obecně prospěšná společnost Collegium Bohemicum.
Její koordinátor Jan Šícha spolu s badateli, kteří muzeum připravují, zjistili, že do roku 1500 jsou etnické mapy slepé a a ž v 19. století se začala tvořit jazyková hranice.
Historik jan Šícha mluvil na Rádiu Česko o novém muzejním projektu v Ústí nad Labem.mp3
„Nejde o národnost ale o jazykovou skupinu. Definujeme české Němce jako ty, kdo jako komunikační nástroj používají němčinu. Jednou to byla výhoda, jindy zase nevýhoda. Například v Jindřichově Hradci měli už v šestnáctém století určitou výhodu ti, kteří mluvili německy, protože mohli prodávat látky tam produkované. Co se týče národnostní a politické volby, byl jazyk také jedním z určujících kritérií,“ řekl Šícha.
Pozornost v posledních letech vzbudila kniha a projekt Zmizelé Sudety sdružení Antikomplex, které např. se středoškoláky objevuje stopy německy mluvícího obyvatelstva ve zdejší krajině, třeba drobné památky, mlýny apod. Výsledky práce Antikomplexu se také objeví v tomto novém muzejním projektu.
Šícha: Naštěstí se projekt nepolitizuje
„Je zajímavé, že Antikomplex začal zájmem o sudetské Němce, přitom slovo sudetský se používá až od roku 1903. Antikomplex umě skončil u ekologie a vnímání okolní krajiny a její kulturnosti. Vytvořil zajímavou knihu, ve které ze stejného místa fotografoval takové reflexe dobových pohlednic a fotografií, aby bylo možné stavy krajiny znovu přečíst, srovnávat a zamýšlet se nad ní,“ chválil Šícha.
Podobně velký projekt, jako je ten v Ústí nad Labem, má vzniknout například v podobě Centra proti vyhánění v Berlíně, proti jehož koncepci mají velké výhrady Poláci.
„My pojímáme odsun střízlivě a odborně v číslech a rodinných příbězích. Máme při tom na paměti text Česko-německé deklarace, který říká, že musíme rozlišovat příčinu a následek. Centrum proti vyhánění je v Německu velmi politizovanou kauzou a my jsme strašně rádi, že k této politizaci u nás nedošlo a že jsme součástí reflexe českých dějin,“ vysvětlil koordinátor společnosti Collegium Bohemikum.
Před ním a jeho kolektivem stojí také nelehký úkol popsat masakry Němců po válce, jako je například vražda německých civilistů v Dobroníně na Vysočině, z nichž někteří aktéři ještě žijí.
„V expozici popisujeme poválečné excesy, které třeba na rozdíl od Lidic, nebyly dělány ze státního rozhodnutí a na základě armádního rozkazu. Tento materiál je už dostatečně probádaný a vše se dá věcně a s lidským rozměrem popsat,“ dodal Šícha.
